Lesní okraje – Dubohabřiny – Louky – Bučiny – Rokle – Lesní keře – Plazivé dřeviny – Vzácné nebo cizokrajné stromy – Ostatní ovocné stromy

Stačí se na malou chvíli zastavit, podívat se na lesy a skály obklopující vesnici a v mysli se nad ně přenést jako dravec pátrající po kořisti. Najednou jste něco jako nezávislý pozorovatel hemžení tohoto světa, který zapomněl, co je to čas. Můžete také přijít na osamělé místo v lese, odkud je mezi stromy výhled do dáli. Můžete stát na opuštěné mýtině obklopené šípkovými keři, kde jste jen vy a vaše myšlenky. Vybavte si různé méně i více důležité příhody z vašeho života. Co jste zažili, jaké myšlenky jste měli před rokem, deseti, dvaceti lety. Jací jste byli, po čem jste toužili, co jste považovali za důležité. Vzpomínky mohou přicházet v libovolném pořadí, zapomeňte na čas i okolní svět. Propojte ty vzpomínky, které vám dávají největší smysl, které vás mají posilnit v tom, co nyní chcete, které vás mohou inspirovat. Jste v bezpečí, i kdyby kolem probíhala válka nebo létal smrtící virus. Zachovejte si chladnou hlavu, nechte pocity přicházet a odcházet, prožívejte je, ale nepodléhejte jim. Požádejte svou mysl, své vzpomínky o pomoc, abyste mohli navázat ve svém životním příběhu tak, jak vy chcete. Jste vypravěči svého života. Rozjímání na lesní mýtině, u řeky, za šípkovými keři vám to připomene. Jako dravci se vznášíte, nezúčastněně pozorujete svět a rozhodujete se, co bude dál. Až budete připraveni, znovu se vraťte na místo a čas, kde jste s rozjímáním započali, a navažte ve svém životě. Určitě v sobě pocítíte novou sílu.


Níže jsou uvedeny názvy stromů spolu s měsícem, kdy obvykle začínají kvést. Pod ním se pak nachází překlad jejich názvu do následujících jazyků:

horní lužická srbština (západoslovanský jazyk, pro češtinu je po slovenštině nejpodobnějším jazykem[1]Horní lužická srbština vychází z jazyka Milčanů, v raném středověku částečně obývajících severní část Čech. Název Srbové skutečně souvisí s jihoslovanskými Srby a na Milčany a Lužičany byl v raném středověku přenesen. Souvisí s různými … Pokračovat k poznámce)
baltoslovanština (jazyk z přelomu doby bronzové a železné)
 irská gaelština (ostrovní keltský jazyk goidelské větve)
 prakeltština (jazyk z přelomu doby bronzové a železné)
 latina (jak se dnes používá pro vědecké názvy)


Lesní okraje

Bříza; duben

 Brěza, Berźā,  Beith, Betuyā,  Betula (výpůjčka z galštiny)

Jeřáb (více druhů); květen

 Wjerjebina, Kermuṣ,  Caorthrann, Eburos,  Sorbus

Jeřáb ptačí, břek, muk atd. rád tvoří hybridy, nejen mezi různými druhy jeřábu, ale třeba i s hruškou.

Olše; březen

 Wólša, Elisnia,  Fearnóg, Wernā,  Alnus

Vrba; březen

 Wjerba, Virbas,  Saileach, Salik,  Salix

Jasan; duben

 Jaseń, Àseni,  Fuinseog, Osnos,  Fraxinus

 


Jeřabiny u Rakovnického potoka na Křivoklátsku

Dubohabřiny

Dřín; březen

 Drěn, Dern (neindoevropká vypůjčka od ‚původních“ obyvatel),  Conbhaiscne, Kormiljā (ale také výraz pro jeřáb břek),  Cornus (původně z řeckého výrazu pro třešeň)

Dub; duben

 Dub, Dǫbas,  Dair, Daru,  Quercus

Habr; duben

 Hrab, Grabas,  Sleamhain, Slibnos,  Carpinus

Líska; únor

 Lěšćina, Uliškā,  Coll, Koslowido,  Corylus

Jabloň; květen

 Jabłučina/Jabłoń, Abolne,  Crann úll, Abalo,  Malus

 

 Jablíčka z jabloně lesní mezi Městečkem a Velkou Bukovou

Louky

Hloh; květen

 Hłohonc, Glog,  Sceach gheal, Skʷijat,  Crataegus

Šípek; květen

 Šiplenka / Dźiwja róža, Keipa (stejně jako u dřínu, i zde se jedná o neindoevropkou vypůjčku od ‚původních“ obyvatel) / Roďa,  Cromáin ardaigh / Rós, Akraitsā,  Rosa

Střemcha; duben

 Kitkata wišnja, Śermuṣ,  Seán silíní, Krobjo,  Prunus

Trnka; březen

 Dorničel, Trnos medjas,  Droigheann dubh, Dragino,  Prunus

Bez (více druhů); květen

 Bozanka, Bezos,  Trom, Trom,  Sambucus

 

Hložinky, bezinky a listy kopřivy

Bučiny

Jedle; květen