Městečko, Křivoklát, Roztoky a Velká Buková jsou spojeny jedním lesem, jako by se jednalo o ostrůvky v jednom zeleném nebo v případě zimy bílošedém moři. Během procházky mě potkalo pár drobných zážitků. Například jsem se nedaleko výhledu na Křivoklát zastavil u svého oblíbeného buku, u kterého vím, že by ho vzhledem k jeho výjimečnosti žádný lesník nikdy nenechal pokácet. 🌳❄️
Dole pod jedlí mezi duby, habry a smrky jsem spatřil dvě srnky. Zastavily se, asi o mně vůbec nevěděly. Naopak strakapoud po cestě dál si mě nejspíš všiml, ale bylo mu to jedno. Vyletěl do korun stromů a začal se svým líbezným bubnováním. 🐦 Skomírající a už označené stromky pravděpodobně za ta léta ještě nikdo nezadal k těžbě, možná se čeká, jestli se nějaký neuchytí. Ty větší ale zatím rostou nerušeně.
Během výhledu na druhý břeh Mlžné řeky jsem byl rád, že spekulantům a developerům ze vzdálených Krkonoš nevyšel výkup pozemků, ani lobování za národní park, a nakonec se v létě díky odvaze starostů poštvali sami proti sobě. Žádné dotace na turistickou infrastrukturu, naopak se budou nadále podprovat druhově bohaté světlé lesy. Smrky a modřiny, považované za nepůvodní, nebudou hned vykáceny, ale budou moci dožít. V jejich stínu už do výše stoupají zdravé dubové háje, temné jedličky a klidné bučiny, které jaro ozdobí kyčelnicemi, jaterníky a hrachory. 🌸
