Lužní les

„Netrvalo dlouho a prošla skrze Mladiny, které ji zavedly do loužku potoka, podle nějž získala své jméno. Tok Hané se líně vlnil, aby se dole v údolí spojil s Rokytkou, Vrbovým potokem. Přirozené meandry obou toků byly hrazeny padlými stromy, oázou života, po kterých Hana ráda přecházela z jednoho břehu na druhý. Padlé vrby, střemchy, olše a jasany k tomu byly jako stvořené. Tehdy ještě luhy nezarůstaly kopřivami, jako to činí dnes kvůli všem těm uměle dodávaným živinám spláchnutým spolu s půdou z výše položených a nechráněných polí.“ – Kapitola šestá: Lékaři, hutníci a děje přírody, Křivoklátské směsi: Příběh o překonání minulosti skrze poznání přírody, Přemysl Lúa Černý