Ve středověku byli lidé bezbranní proti nakažlivým nemocem. Zdálo se, že tyto nemoci využijí každý hlad a nepokoje, kdy je obranyschopnost lidského těla oslabená, aby mohly zasadit poslední ránu. Většina těchto nemocí měla původ v počátcích zemědělství, kdy se naši předkové začali zdržovat na jednom místě v blízkém kontaktu se zvířaty, z nichž se tyto nemoci na člověka přenesly a postupně se mu přizpůsobily. Z hovězího dobytka pochází smrtící neštovice a tuberkulóza. Od koní se na lidi přenesly rhinoviry zodpovědné za nachlazení, z kozích stád pak brucelóza. Stejně smrtící jako neštovice byly spalničky, pozůstatek dobytčího moru. A samozřejmě i bubonický mor, který později v polovině 14. století prošel Evropou v podobě černé smrti, přenáší zvířata.
První obrázek: Středověký odvar proti nachlazení. Hrst kopřivových semínek rozmačkaná se stroužkem česneku v hmoždíři, následně vařená v šálku medoviny. Postup si můžete prohlédnout ve videu. Proti nachlazení a kašli se taky doporučoval prášek z dobromysli smíchaný se zázvorem, medem a vínem. Ve středověku lékaři připravovali z bylin nálevy, odvary, oleje, prášky, lektvary ve smyslu jakýchsi bonbónů, destilované vody a kromě jednoduchých směsí i některé poměrně složité.
Druhý obrázek: Nálev a odvar z třezalky tečkované. Na rozdíl od nálevu, který má zlatou barvu, je odvar zbarven červeně z nati třezalky vyvařeným červeným hypericinem a hnědými hořkými tříslovinami.
„Důležitá je střídmost v jídle a pití a čerstvý vzduch,“ řekla Anna medica, která se později stane pražskou měšťankou. Cituje myšlenky Hippokrata a Galéna, jak byly středověkému vzdělanému člověku zprostředkovány arabskými učenci, zvláště Rhazesem a Avicennou. Jsme na začátku 14. století, v době, kdy černá smrt ještě nezasáhla, nicméně lidem znepříjemňovala život lepra. „Nesmíme se nadýchat hnilobného pachu, miasmatu, pak nás tyto nemoci nedostihnou,“ dodala. Naproti ní stála mezi dvěma rozkvetlými lípami bylinářka Hana, dcera hutníka. „Není to jen vzduchem,“ odvětila, „ale tím, že se v něm šíří semena nemocí. Tato semena je potřeba zničit.” Anna medica se zamyslela. „To zní jako teorie atomů,“ řekla, „kdo tě s tím seznámil?“ „Jeden známý, který utíkal,“ odpověděla Hana herbāria, fīlia metallurgī, „když jsi nucen jako pokání opisovat knihy stále dokola, začneš je číst. A ty, co jsou v klášteře ve městě Fulda, jsou obzvláště zajímavé. Tak zajímavé, že tě donutí klášter opustit, utéct a žít skutečný život. On mi to všechno převyprávěl. Řekl mi, že prvním, kdo spojil atomy s léčením, byl dávný lékař Asklépiadés.“
„Ale jak by ti toto poznání semen nemocí,“ zeptala se Anna medica, „mohlo pomoct při léčení a ošetřování lidí?“ Hana se usmála. „Sama nevím,“ řekla, „ale vím, že pouštění žilou, vliv planet a hvězd na lidské tělo, čtyři tělesné šťávy proudící celým tělem a účinek rozdrcených vzácných kamenů jsou nesmysl. Můžu se tak soustředit na to ostatní, důležité. Proč si vlastně lidé myslí, že mají na zdraví těla vliv hvězdy? Vždyť v nich akorát ve výhni nebeského kováře vznikají prvky, jak mi to vyprávěl otec. Hvězdy jsou oknem do tajů našeho světa, avšak na naše zdraví vliv nemají.“ Anna medica pohlédla na noční oblohu. „Shodneme se na použití bylin, je to tak?“ zeptala se. „Samozřejmě,“ odvětila Hana s jiskrou v očích, „spoustu jsem se o nich dozvěděla od lidí, vlastním snažením a od křivoklátského lékaře Viléma Černého. Také mi řekl, že se lékařství posune kupředu, až zmizí nevraživost mezi lékaři, chirurgy a lékárníky. Až se jejich oblasti zájmu prolnou.“
Směs Červenka: dobromysl, mateřídouška a třezalka, které se na Křivoklátsku říkalo milovníček a ve středověku zvoneček.
Látky obsažené v bylinách člověku prospívají, zvláště pokud jsou zahrnuty do běžné stravy (flavonoidy, vitamíny, vláknina, třísloviny, hojivé slizy a další). Chápali to Hana, Anna i běžní lidé tehdejší doby. Nicméně až později bylo těmto myšlenkám učiněno zadost, když Edmund Stone pro lékařství popsal účinky vrbové kůry nebo William Withering digitalis z náprstníku. Z lidového léčení Blízkého východu pochází očkování neštovicemi, jak to mnohem později popíše spisovatelka Mary Wortley Montagu. Myšlenku o semenech nemocí a atomech rozvede Girolamo Fracastoro, který si původce nemocí ovšem nepředstavuje jako svébytné organismy, viry a bakterie. Skutečný pokrok přinese jejich identifikace, plošné zavedení dezinfekce Josephem Listerem a Ignácem Semmelweisem. Neschopnost rozpoznat způsoby přenosu nemocí zbytečně stála spoustu životů. To už se však lékařství s chirurgií protnulo, neboť si už zakládalo na renesančním poznání anatomie, opravách Galéna od Andrease Vesalia, na objevech krevního oběhu od Williama Harveyho, mikroskopech, účinnosti vakcinace a pozorování těch malých smrtonosných potvor, o což se mimo jiné zaslouží Louis Pasteur a Robert Koch.
První obrázek: Křivoklátská směs Mocný pán (Apollón/Mars) s vyšším obsahem třezalky. Chuť je na rozdíl od rovněž na třezalce založené směsi Květinová dívka (Premtë/Venuše) více kořeněná. Stejně zbarvená je i směs Červenka určená na uklidnění. Známá Hippokratova přísaha (jejím autorem však nejspíš Hippokratés nebyl) začíná slovy: „Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakeiu a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.“ Tato přísaha však nebyla plně dodržována ani ve starověku.
Druhý obrázek: Přísady do směsi zmíněné Tadeášem Hájkem z Hájku proti namožení a pro celkové posilnění. Třezalka, pivo, máslo a sůl vařené spolu po dobu několika minut. Postup si můžete prohlédnout ve videu. Třezalka se mimo jiné dnes používá jako spasmolitikum (uvolňuje křeče ve střevech), sedativum a antidepresivum, což odpovídá i Hájkovu doporučení. V podobě oleje se třezalka používá na popáleniny a kožní potíže a je dokonce součástí lékařských výzkumů léčby rakoviny (především hypericin jako fotosenzibilizátor).
Středověký člověk, ať už vzdělaný nebo ne, se bez těchto znalostí musel obejít. Účinné se tak zpětně jeví pouze používání bylin, koupele, rady ohledně životosprávy a zárodky prvních hygienických (zavádění vodovodů, přesun jatek mimo zástavbu, dláždění cest a podobně) a protiepidemických opatření. Málokdo prováděl vlastní pokusy známé z antiky, většinou se lékařské rady hledaly pouze v nepřesných překladech domnělých starověkých autorit. Klinické studie začali provádět až osvícenští lékaři, například James Lind, který pokusy zjistil, že proti kurdějím zabírá podávání citrusových plodů (a nikoliv ocet, ani modrá skalice, ani mořská voda, ani jablečný mošt, ani česnek, ředkve nebo myrha). Naštěstí ale středověcí lékaři v rámci svých rad o životosprávě podporovali myšlenku vyvážené stravy, při jejímž dodržování by se nemoci z nedostatku jako kurděje projevit nemohly. Ale vysvětlete to pánům a jejich válečným choutkám nebo nepřízni počasí s následnou neúrodou. Hladomor vedl k moru.
Uvolňování vůně (silic) z jedle a mateřídoušky na zespodu ohřívané keramické misce. Různé podoby léčebného vykuřování jsou staré jako lidstvo samo.
Poznatky o bylinách se v antice nacházely především v dílech Theofrasta, Plinia staršího a Dioskorida. Na ně v renesanci navázali Jan Černý a Pietro Andrea Mattioli se svým přítelem Tadeášem Hájkem z Hájku, kteří původní Dioskoridův herbář rozšířili. Díky nim a vynálezu knihtisku se herbáře začaly šířit mezi lidmi, a to v době, kdy v našich zemích kromě starověkých nemocí řádily i ty dovezené z Ameriky. Spolu se správnou životosprávou mohly byliny pomoci, ale opravdový pokrok přišel až s hygienickými a protiepidemickými opatřeními, doprovázenými poznáním skutečné podstaty původců, „semen“, nemocí a jejich slabostí (působení dezinfekce, antibiotik, antivirotik a očkování).
Květy protizánětlivě působícího měsíčku a topolovky (vysokého slézu) chránící sliznice.
K dalšímu čtení
Poklady světa rostlin (e-kniha zdarma)
Vīta lūcī – Život posvátného háje (e-kniha zdarma)
Lesy a byliny: Vliv antiky na poznání vztahů mezi rostlinami (článek)
Dějiny medicíny: Od starověku po současnost, Roy Porter, vydalo nakladatelství Prostor v roce 2013
Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada, Lékařství, kolektiv autorů, vydalo nakladatelství Paseka v roce 2023
Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského, Milada Říhová, David Tomíček, Dana Stehlíková, vydalo nakladatelství Paseka v roce 2010
Afekty a chyby vlastní duše: jejich diagnóza a léčba, Galénos, vydalo nakladatelství Oikoymenh v roce 2022
Knieha lékarská kteráž slove herbář aneb zelinář, Jan Černý-Niger, vydalo nakladatelství Avicenum v roce 1981
Herbář neboli Bylinář (3 díly), Petr Ondřej Mathioli, vydalo nakladatelství Levné knihy v roce 2005
Rostliny způsobující otravy, Luděk Jahodář, vydalo nakladatelství Karolinum v roce 2018
Farmaceuticky významné semenné rostliny, Luděk Jahodář, vydalo nakladatelství Karolinum v roce 2022