Kráčím mezi lidmi. Přicházím z posvátného háje Mocného pána, kterému zde říkají Apollón. Zářící se zlatým mečem, jak je znám z pověsti o Ilias. Jako on jsem lékař a věštec. Šíp, který držím v ruce, vzbuzuje pozornost kolemjdoucích. Nechci do těchto končin přinést boj, ale vědomosti a krásu. Chci zde postavit chrám Dívce úsvitu. Nazývají ji zde Persefoné, ale není spojena se smrtí, naopak – je to Premtë, jak říkají Ilyrové. Možná se nyní ptáte, kdo jsem já? Abaris Hyperboreán podle místa, ze kterého pocházím, ze země mládí a hojnosti. Pohádky, říkáte si? Napínám luk, Apollón mi dodá sílu. Na šípu odletím daleko na půlnoční stranu, kde bude mnohem později stát hrad Křivoklát. Přijdou Anaxímandros, Parmenidés, Hérakleitos, Empedoklés, dále Hippokratés a Démokritos, současníci na život a na smrt. Jejich myšlenky, že za vířením prachu ve slunečním světle stojí atomy a že nemoci mají přirozené příčiny v těle, otevřou cestu k poznání přírody.
Články: Pravda o lesích Křivoklátska 🌳 – Arcanum decoctionum herbarum (o středověké medicíně) 🌸 – Mapa objevů 🗺️ – Nejkrásnější cesta světa 🏞️ – Počátky osídlení Křivoklátska 🛖 – Křivoklátští bohové 🏛️ – Roh hojnosti 🍎 – Myšlenky z lesa 📖
Jako mrknutím oka se přenesu o dva tisíce let do budoucna, na konec 13. století. Přede mnou stojí dcera hutníka jménem Hana, která Křivoklátsko zachránila před braniborskými žoldnéři. Nevidí mě. Nabádám tajemného cizince, aby ji zasvětil do antických spisů. Při slovech z rukopisu De rerum natura si vzpomene, jak jí otec kdysi vyprávěl pohádku o nebeském kováři, který v nitru vzdálených hvězd tvoří prvky světa. Poznání přírody ji vrací ke ztracenému dětství a bolestivým vzpomínkám na dřívější chlad a nepokoje, které však znovu udeří. Proto připraví směsi bylin a rad, které se zdejším lidem navždy vtisknou do paměti. V nich bude žít i můj odkaz. Kdo bude chtít, může se s těmito tajemstvími seznámit.
Sledujte Křivoklátské směsi na: Instagramu – Facebooku – YouTube – Threads 🤗
Král se usmál. „To je lesní část zahrady z Románu o růži,“ řekl zasněně. Poté vzal poháry naplněné vínem. Jeden podal Haně. „Vezmi si,“ řekl ohromeně, „a omlouvám se za své způsoby, nevěděl jsem, že jsi učená, kdo by to byl řekl? Začnu znovu.“
Napil se vína. Povzbudil Hanu, aby učinila to samé. Sledoval ji. „O růži zpívám,“ začal zvesela, „líbí se mi její vůně, vášeň ve mně vzbouzí. Mohl bych ji získat? Moc si to přeji, vždyť není krásnějšího pocitu než v těch nejtěžších chvílích být v teple domova své milé.“
Hana zamrkala. Vůbec nechápala, o co se to král pokouší. Je tenhle neohrabaný svůdník opravdu nějaký zástupce boha na zemi, jak si lidé myslí? Král si povzdechl. „Asi je to přehnané,“ řekl smutně, „to mi poradil Vitslav, syn knížete z Rujány, Červeného ostrova. Údajně to na holky zabírá.“ Sklopil zrak a poškrábal se po levé ruce. „Na tebe ale očividně ne,“ dodal sklesle.
Hana se napila vína. Bylo z něj cítit cizokrajné koření. Že by hřebíček? Rukou si odhodila vlasy z obličeje. „Víš, králi,“ řekla po chvíli, „musím ti něco povědět. V dobách nepokojů jsem byla vězněná správcem hradu na vrchu Hlavačově. Ze začátku byl také milý, ale pak si se mnou dělal, co chtěl.“ Václav se také napil. Přemýšlel. Tak odtud zná ta tajemná dívka dvorské básně? Vzpamatoval se. „Nejsem jako on,“ odpověděl, „popravdě jsem měl podobný osud jako ty, také jsem byl v dobách nepokojů vězněn.“
– Kapitola sedmá: V mysli krále Václava, Křivoklátské směsi
„Tehdy Vilém Zajiec srdce udatného, nelstivý přietel jazyka českého, doby Křivokláta, hradu králového, i zbavi ten kraj plena švábského.“ – Dalimilova kronika, počátek 14. století
Zadat nový objev 🗺️ – Přidejte se ke skupině Křivobjevy – Dárci a přátelé
Výsledky hledání zajímavých míst – Aktuální výzva: Sledování počátku rašení a kvetení