V dubovém lese na vrchu Dubinky, vysoko nad Skryjskými jezírky, právě kvetou staré hlohy. V pohádkách je hloh stromem předělů mezi světy podobně jako šípková růže. Ve středověkých takzvaných dvorských prózách o Merlinovi je Merlin pod hlohem svou milou očarován a nakonec pod ním usne. Podobně jako Artuš se probudí v době, až bude jeho zemi nejhůře. Hloh je keřem lásky a spánku. Možná nejlépe pocit z hlohu vystihl Jaroslav Vrchlický v roce 1887:
„Hloh a střemcha jarní kvítí,
stráně jím jsou malované,
rosa v perlách v nich se třpytí
a s nich v ptačí hnízda kane;
cítíš, jak je sladko žíti.
Drahá, nech se políbiti,
co se státi má, se stane …“
