Když se procházíte křivoklátskými bučinami, dubohabřinami a suťovými lesy, pod vašima nohama to přímo kypí životem. Tento půdní život může za to, že se jím utvořené prostředí dokáže při dešti nafouknout jako houba, aby tak zadrželo vodu pro období sucha. Bez tohoto života by voda rychle odtekla a odnesla s sebou zbytky zeminy, čímž by zanikly četné křivoklátské luhy a údolíčka. Půdní život udržuje rovnováhu mezi rostlinami, houbami, živočichy, bakteriemi a dalšími tvory, kteří ve složitých kolobězích směňují živiny. Půda tedy není jen soubor kamení a minerálů, ale složitých struktur, bez nichž bychom sice dokázali po určitou dobu rostliny živit, ovšem se stále rostoucím úsilím, až by pak na úplně odhaleném podloží nerostlo vůbec nic.
Špatné hospodaření, neustálá orba, obnažená zem, utužení a nadměrná pastva způsobují úhyn a odnos půdy, která pak opouští pole a v podobě naplavenin zanáší údolí. Na takové půdě pak ani nemůžete pěstovat obilí, ale třeba jen olivy nebo víno, jak se to událo ve starověkém Středomoří, kde eroze půdy podpořila představy o takzvaném železném věku plném námahy a o tom, jak je dříve plodný svět unavený a stárne. Zachytávání vody, rozrušení utužené vrstvy a dodání živin a organismů v podobě zeleného hnojení, v různých hloubkách kořenících meziplodin hlavně z čeledi bobovité, a především využití kompostu může půdu opět uzdravit. Odnosu zdravé půdy pak dále zabrání neobdělané pásy, na kterých mohou růst květiny pro opylovače.
Živá půda je protkána dálnicemi houbových vláken, která zvětrávají horniny a přenášejí minerály. Mnohá z těchto vláken jsou velmi citlivá na nadbytek dusíku, tedy především umělých hnojiv a spadu oxidů dusíku uvolněných z fosilních paliv. Především ty houby, jejichž plodnice dobře známe a sbíráme jako hřiby a klouzky, jsou na množství dusíku citlivé, a tak jejich vlákna umírají a přestávají podporovat stromy jako borovice, u které nejčastěji můžeme pozorovat příznaky sucha právě z důvodu rozpadu mykorhizních vazeb, smrk, buk, lípa, habr a další. Naproti této na vodu a prostředí citlivé ektomykorhize existuje většinou odolnější arbuskulární endomykorhiza, která nejčastěji tvoří vazby s jilmy, javory, jasany, jeřáby a dalšími stromy a tvoří základ dynamického lesa.
Borovice cestou na Skryjská jezírka
Jsou to právě zdravé stromy, které svými kořeny dosáhnou do hlubin země, kam pomáhají vodě se vsáknout. Byliny a traviny činí to samé se středními a svrchními vrstvami půdy, které prokořeňují a umožňují tak vodě do ní proniknout, tvoří vazby s houbovými vlákny a pomocí kořenových výměšků podporují půdní organismy. Mnohé z těchto poznatků jsou celkem nové, není to tak dávno, co si lidé mysleli, že stačí dodat minerály a rostliny budou spokojeně růst. I když to z krátkodobého hlediska není jasné, neustále se zvyšující potřeba minerálních hnojiv na zničené půdě povede do stavu, kdy už nás ani tato hnojiva nezachrání, a to zkrátka proto, že všechny ty živé organismy stojící za životem jedné plodiny vymřou, nemluvě o zhoubném vlivu pesticidů. Mrtvá půda v suchu praská a za deště strouhami odvádí vodu pryč. Není život, není voda ani jídlo.
Pravěké domy, které zničil zub času, překvapivě stále dodávají půdě živiny, stejně jako třeba valy dávných hradišť. Fosfor, vápník a hořčík jsou jen některé z nich. Tato místa často nepoznala utužení půdy těžkou technikou nebo nadměrnými dusíkatými hnojivy, které by podorniční vrstvu půdy utužily chemicky. Díky tomu, že zde půda může dýchat, tu rostou zdravé stromy a zdravý les. Naproti tomu smrkové monokultury, ať už na netknutých nebo dávno osídlených půdách, na většině míst zničily místní biodiverzitu (kyselým humusem typu mor) a na těžkých jílovitých půdách vedly k podzolizaci. Člověk může pomáhat i ničit. Křivoklátsko je oblast s velmi vysokou geodiverzitou a dokáže tak podporovat různé druhy lesa, které budou odolné i v následujících nejistých časech. Záleží na naší vůli se učit a neustále zpřesňovat naše znalosti o přírodě.
„Lesy staré s dobře vytvořenou kořenovou soustavou a dokonale vyvinutým bylinným patrem, plní správně funkci vodní jímky a regulátora odtoku vody … Přirozený les pomůže s hlubokou vodou, žížaly a půdní organismy nevyhubené herbicidy pomohou s vláhou ve střední vrstvě půdy a tráva či meziplodiny [nebo lesní bylinné patro], které svými listy rozbijí kapky deště a zastaví povrchový odtok, pomohou úplně nahoře. Moderní směsi meziplodin sestávají z více druhů tak, aby vytvářely různá výšková patra, která pomáhají postupnému zachytávání deště, zároveň zvyšují dostupnost fosforu či [pomocí bakterií] váží vzdušný dusík do dusičnanů.“ – Geodiverzita a hydrodiverzita: Základy přírodních a kulturních hodnot naší krajiny, její současná proměna a možný budoucí vývoj v antropocénu, Vojen Ložek, Václav Cílek, Lenka Lisá, Aleš Bajer, vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2020
