Vybrané články a příběhy

Pravda o lesích Křivoklátska

Každý druh stromu k sobě váže trochu jiné druhy hmyzu, hub a bylin. Proto lesníci na Křivoklátsku od roku 1995, kdy se mohou rozhodovat sami, podporují smíšené porosty.Stejně důležitá pro biodiverzitu, tedy pestrost, jsou různá stanoviště. Na Křivoklátsku se střídají hluboce zaříznutá údolíčka s potoky, která přirozeně vyhovují suťovým lesům, s dubohabřinami na návrších, stinnými bučinami a teplomilnými dubinami na jižních svazích a skalních výchozech, kde přechází do bezzásahových lesostepí. V čem se tato místa liší? Jaké houby spolupracují s dubem skrze kořeny? Které byliny rostou v květnatých bučinách? Proč jsou pro les důležité lípy? Co o historii kraje říkají lišejníky? K tomu všemu se dostaneme. Pokračovat ve čtení

Příběh hradiště Propadený zámek

Propadený zámek je bývalé hradiště, které se nachází na pravém břehu Mlžné řeky Berounky. Stojí nad Luhem pod Branovem, naproti Nezabudicím, ve stráni, kterou Ota Pavel pojmenoval Smrt krásných srnců. Hradiště má své předhradí i návrší (akropoli), kde jsou dodnes patrné valy kdysi dávno spečené velkým žárem, který byl pravděpodobně založen v pozdní době bronzové. Nicméně lidé toto strážní hradiště díky jeho vhodné poloze u řeky používali i v jiných dobách, v halštatské a laténské době, tedy v době Keltů, dále v raném a vrcholném středověku. Pokračovat ve čtení

Křivoklátští bohové aneb o zosobnění krajiny

Polidšťování přírody je přirozenou vlastností lidské mysli, která vznikla proto, aby řešila společenské záležitosti, dokázala přesvědčovat a naklánět si silnější jedince ve skupině, spolčovat se a pomlouvat. Díky tomu vidí a vnímá lidské vlastnosti, tvary a obličeje všude kolem sebe v prostředí, kde ve skutečnosti nejsou. To spolu s chybějícími vědomostmi o vzniku krajiny, vesmíru i těch nejmenších tvorech stojících za různými nemocemi vedlo k představám božstev, dobrých i zlých duchů žijících všude kolem nás, kteří mají lidem podobné vlastnosti, motivy a v mnohých případech i vzhled. Začaly tak vznikat příběhy o příšerách z bažin a vlkodlacích, díky kterým se dávní lidé vyhýbali místům s vyšším výskytem malárie a vztekliny. Tito naši předkové pak snáze přežili a schopnost příběhy vyprávět se tak přenesla na další pokolení. Pokračovat ve čtení

Zdraví je nejdůležitější (příběh)

Dosud nejúspěšnějším rodákem z Křivoklátska je vedle Josefa Jungmanna a jeho bratrů bezpochyby Jíra z Roztok (zemřel roku 1413). Pán proslulého a tehdy luxusního hradu Krakovec byl křivoklátským purkrabím, tedy zároveň správcem všech královských vesnic v oblasti, dále nejvyšším lovčím (summus venator), tedy z dnešního pohledu nejvyšším správcem královských lesů, dále mistrem královské stavební hutě (summus magister operis), hofmistrem, podkomořím a tak dále. Dalo by se říci, že byl všestranně nadaný. Králem Václavem IV. byl dokonce povýšen do panského stavu, což však u krále, který se obklopoval spíše nižšími šlechtici, které následně povyšoval, není žádné překvapení. V erbu Jíry z Roztok byla vrána na šedém poli.

Koncem léta roku 1292 byl na hradě Křivoklátě klid. Ruch dvora zmizel, krátká návštěva krále Václava II. byla jen jakýmsi dočasným vírem v jinak klidném toku Mlžné řeky. Hana dostala na přímluvu lékaře Viléma nové šaty. Předal jí je sám křivoklátský purkrabí, který spravoval královské majetky v celé oblasti. Na rozdíl od tyranského hlavačovského správce byl královský castellanus spravedlivý k těm, kdo se vyznali ve svém řemesle nebo něco dokázali. A Hana toho za poslední rok dokázala opravdu hodně. Pokračovat ve čtení

Arcanum decoctionum herbarum (o středověké medicíně)

Ve středověku byli lidé bezbranní proti nakažlivým nemocem. Zdálo se, že tyto nemoci využijí každý hlad a nepokoje, kdy je obranyschopnost lidského těla oslabená, aby mohly zasadit poslední ránu. Většina těchto nemocí měla původ v počátcích zemědělství, kdy se naši předkové začali zdržovat na jednom místě v blízkém kontaktu se zvířaty, z nichž se tyto nemoci na člověka přenesly a postupně se mu přizpůsobily. Z hovězího dobytka pochází smrtící neštovice a tuberkulóza. Od koní se na lidi přenesly rhinoviry zodpovědné za nachlazení, z kozích stád pak brucelóza. Stejně smrtící jako neštovice byly spalničky, pozůstatek dobytčího moru. A samozřejmě i bubonický mor, který později v polovině 14. století prošel Evropou v podobě černé smrti, přenáší zvířata. Pokračovat ve čtení

Nejkrásnější cesta světa

Ze snu jsem se přenesl přímo do náruče svítání. Bylo jaro. Okno jsem nechal otevřené, aby mi posel vítr předal zprávu o prvních slunečních paprscích, které začaly modré obloze dodávat nádech růžových květů. A tam, přímo za oknem, se vlídně vznášel měsíc a ranní hvězda. Kosi, zvonci, drozdi a sýkorky hnízdící na smrku vedle našeho domu už dlouho pěli své písně, které se mi předtím dostaly do snu a pomocí melodií kreslily na oční víčka obrazy přírody. Pokračovat ve čtení

O původu života na Zemi

Nastala temná noc. Nad řekou líně plyne mlha, která halí divoké proudy v naději, že alespoň o půlnoci utichnou a dají tak vyniknout švitoření nočních zvířat. Mezi statnými jasany prochází dva lidé, kteří míří stezkou proti proudu potoka směrem od vesničky Skryje. Potok divočí mezi zalesněnými skalami v rozlehlé nivě, kam lidé občas vypouští dobytek na pastvu. Dívka se zlatým ohněm v očích je udivena rozlohou údolí a okolními kopci, které stojí v řadě jako horští strážci. Pokračovat ve čtení

Počátky osídlení Křivoklátska

Křivoklátsko bývalo samozřejmě osídleno i dříve než v době bronzové, často však nemáme dostatek přesvědčivých dokladů. Pod sprašovými hlínami bylo nalezeno několik pazourků z poslední doby ledové. Dále se předpokládá osídlení ze střední doby kamenné, a to poblíž řeky, která byla pro tehdejší kulturu středobodem života. Podobně jsme na tom v zemědělské mladší době kamenné, kde však už máme doklady z přístupnějších částí Křivoklátska včetně nejbližšího okolí ostrožny, na které jednou bude hrad Křivoklát stát. Výrazný vzestup osídlení nastal v pozdní době kamenné, v období takzvané řivnáčské archeologické kultury. Tehdy byly osídleny i teplé vrchy ve středu Křivoklátska. Pokračovat ve čtení

Vznik přírody Křivoklátska

Krajina je prostorem, v němž ožívají staré mýty a příběhy. Křivoklátsko je navíc příkladem lesní krajiny, ve které lesní procesy ovlivňují naše pole, zahrady a vesnice. Nicméně žádný kraj není osamocen. Navštívit proto můžete i naše sousedy, se kterými mnohé vzácné rostlinné, houbové a živočišné druhy sdílíme. Jde především o Český kras, Brdy a Džbánsko. Proto neváhejte a navštivte i tyto oblasti, zvláště, pokud se nachází blíže vašeho bydliště. Pokračovat ve čtení

Pověst o Haně (příběh)

Každým dalším rokem vstupoval hrádek Křivoklát stále hlouběji do povědomí lidí. Pověsti o jeho pevných zdech, kamenné ostrožně tyčící se nad údolím Rokytky, Vrbového potoka, a hlubokých lesích, protkaných tokem Mlžné řeky, lákaly prostý lid i bohaté hosty. Veškerá tato chvála se však nelíbila správcům hradu, který ležel daleko proti proudu potoka až na samé půlnoční hranici hvozdů křivoklátských. Sláva jejich kdysi rozlehlého a bohatého sídla jako by byla královským kamenným hrádkem zastřena. Jejich moc se hroutila. Prosili křesťanského boha o pomoc, ale marně. Mysl se jim zarmoutila a zdivočela. Už neměli co víc ztratit a na životě jim pramálo záleželo. Ve svých zkažených srdcích spřádali ohavné plány. Když nastala vhodná doba, jeden ze správců se rozhodl vyslat posly k nejstrašnějšímu nepříteli, který působil zmatek po celé zemi. Umínil si, že přestoupí na jeho stranu a hluboké lesy i s jejich obyvateli nadobro zničí. Pokračovat ve čtení

Roh hojnosti (příběh)

Na křivoklátské ostrožně vládl ruch. Děti pobíhaly mezi domy a rozhazovaly kolem sebe světle zelené jarní listí. Už se nemohly dočkat oslavy, kterou dospělí už od rána připravovali. Měly zálusk na všechny ty sladké kaše, placky, chléb, dušenou zeleninu a ovoce naložené v medovině. Přímo uprostřed ostrožny se nacházela palisádami ohraničená svatyně, ze které byl výhled až do dalekého okolí. Dřevěné sloupy byly ozdobeny barevným plátnem, jarními ratolestmi, bílými, žlutými a fialovými květy a mnohými blyštivými ozdobami z bronzu, které připomínaly neurčité tvary měnících se zvířat. Přímo tam, uprostřed svatyně, obklopena zástupem obřadně učesaných vesničanů, stála mladá dívka s květy ve svých hnědých vlasech, která v ruce držela dlouhou bezovou píšťalu. V očích jí planul jasný modrý plamen. Usmívala se. „Poutníci,“ zpívala nahlas, „stůjte a vyslyšte příběh o vládci dalekého kmene, který v neštěstí našel přízeň bohů!“ Zvuk píšťaly se odrážel od okolních kopců, pokrytých lesy, sady a drobnými políčky. Celá zem jeho působením ožila. Pokračovat ve čtení

Keltské město (příběh)

Na vrcholu Čertovy skály hoří oheň, který dává znamení kněžím na Týřovických skalách. Mladí muži mají svázané vlasy a kolem krku připnuté nákrčníky, které jsou zdobeny kovovými zvířecími hlavičkami. Byla zima. První sníh pokrývající okolní kopce zvěstoval nadcházející dobu zimního slunovratu. Drobné kry, obsypané sněhovými vločkami, líně pluly po proudu Mlžné řeky, v jejíchž zákrutech se kupily na sebe. Kněží si dávali kouřová znamení. Po staré obchodní stezce se blížil zástup vesničanů. Mladý Meduwid pojídal pšeničné placky, které byly plněné plody ptačího jeřábu. Sledoval pohybující se plameny loučí, jak se plíží podél řeky a zpívají písně, jejichž slova se tiše odrážela od okolních skal a mizela v záplavě lesů. Pokračovat ve čtení

Carbonarii, draco igneus et Hana herbaria (příběh o uhlířích, Dýmovi a Haně)

Lesnaté stráně nad Mlžnou řekou byly zahaleny v hustém dýmu, který stoupal z uhlířských milířů. Kouř byl všude, mezi pahýly stromů, ve skalních štěrbinách, v očích a plicích lidí, kterým tak nebylo dopřáno dočkat se vysokého věku. Uhlířské řemeslo je prastaré, provozované přinejmenším od doby Keltů, neboť bez dřevěného uhlí, daru ohně a hlubokých lesů, se zpracování železa neobešlo. Uvnitř milířů panoval kvůli omezenému přístupu vzduchu nepředstavitelný žár. Občas se stalo, že se do jednoho z nich nějaký nešťastný uhlíř propadl. Neměl pak žádnou šanci přežít. Pokračovat ve čtení

Lesy a byliny: Vliv antiky na poznání vztahů mezi rostlinami

Pestrost a bohatství lesů, rozmanitost rostlin, hub a živočichů, jejich vztahy a důležitost pro život jako celek bychom jen těžko zkoumali bez postupů, které vymysleli už antičtí Řekové a které po vzoru antickým světem vychovaných učenců využívá i dnešní přírodní věda. Už pět století před naším letopočtem dovedli staří Řekové pomocí pozorování vířícího se prachu na slunečním světle myšlenkově odvodit, že za toto víření musí být odpovědné srážky pro naše oko neviditelných prvků, které už nelze dále rozdělit neboli rozdrobit na ještě menší prach. Tyto částice látky pak nazvali atomy, tj. nedělitelnými. Bez atomů bychom dnes nevěděli nic o koloběhu živin, jejich přenosu po mykorhizních sítích hluboko v lesní půdě, nemluvě o technologii a medicíně, která dnes dokáže zachraňovat životy i před v minulosti neléčitelnými chorobami, jakými jsou třeba mor nebo vzteklina. Pokračovat ve čtení

Arcus deae florum (příběh o spojení se s Křivoklátskem)

Bylo léto roku 1283. V lesích nad Chlumem nastalo ticho, jaké přichází jen po velké kruté bouři. Braniborští žoldnéři byli dávno pryč, správce hradu na Hlavačově, krutý tyran, byl pohlcen ohněm spolu s celým hradem. Lidé se vzpamatovávali z hladomoru, který je měl do konce života poznamenat. Neztráceli však naději. Vraceli se ke svým polím a řemeslu. Hana, sedmnáctiletá dívka s modrýma očima a hnědými vlasy, se však ke starému vrátit nemohla. Usedlost byla do základu zničena, mysl v troskách. Dokázala sice vyhnané vesničany sjednotit, vlastní rukou zabila správce, který ji tak bezohledně mučil, ale staré rány se tak snadno nezhojí, vrací se v podobě přízraků a zlých snů. Věděla, že si pro sebe musí najít úplně novou cestu. Pokračovat ve čtení

Souvislosti mezi životem Josefa Jungmanna a příběhem Křivoklátské směsi

Jungmannova matka přišla, podobně jako Hana z původní pověsti, o otce, křivoklátského hajného, který tragicky zahynul při norování jezevce ve svých třiceti letech. V jejím životě zůstaly strachy, hluboká víra a přesvědčení, že svět je protkán skrytými znameními a neviditelnými silami. Právě tento motiv se odráží i v Hanině příběhu: i ona nese ztrátu otce jako jizvu, která ji nutí žít na okraji, v ústraní lesa. A stejně jako Jungmannova matka je i Hana pronásledována vlastními vidinami přízraků.A přesto je Hana nejen odrazem Jungmannovy matky, ale zároveň i Jungmanna samotného. Jungmann se totiž formoval ve světě osvícenství a antiky, kterou poznal na piaristickém gymnáziu a která ho zásadně ovlivnila. Obdivoval Voltaira, jehož jasný, kritický rozum ho inspiroval, a zároveň četl Lúkiána, satirika, kterému se dodnes říká Voltaire starověku. Oba tito autoři, antický i moderní, mu ukázali, že slova mohou odkrývat pravdu, bourat předsudky a osvobozovat mysl. Pokračovat ve čtení

Prostředí je naším osudem (příběh)

Jednoho podzimního dne nechal křivoklátský purkrabí zavolat Hanu k žebravému mnichovi, který se těžce roznemohl. Lékař Vilém Hanu nabádal, aby si dávala pozor na jazyk, protože žebraví mniši donášeli inkvizici hledající mezi prostými lidmi kacíře. Hana však měla pro strach uděláno, neboť mnich na první pohled rozhodně nevypadal, že by měl teď na nějaké zkoumání názorů myšlenky. Držel se za břicho a svíjel se v bolestech. Pokračovat ve čtení