Vybrané články a příběhy

Hvězdy zářily temnou nocí jako třpytivé ostrůvky na nekonečném jezeře. Nikdo tehdy ještě nevěděl, že světlo hvězd je doslova oknem do minulosti. Ale hutníci, metalurgové, to tušili. Pod dávným hradištěm, přímo na soutoku Rokytného potoka s tajemným tokem Haná^[1]Jméno Hana jako dívčí jméno nebylo v českém středověku obvyklé, naopak se výhradně setkáváme s variantou Anna. Hutník tak svou dceru pojmenoval Hana nikoliv na základě biblického jména, ale právě podle potoka a kopce, které nesly staré a místně známé jméno Haná. … Pokračovat k poznámce, jeden z nich žil a za noci pracoval. „Vidíš, jak oheň žáří? Jakou má barvu?“ řekl své dceři, která míchala byliny. „Teď je ten správný čas slitek z pece vytáhnout.“ Dívka uslyšela ránu. Podívala se na hvězdy. „Poznáš to podle zkušenosti, kdy je ten správný čas, kdy máš sbírat, míchat a kdy udeřit.“ Padla další rána.

Dívka si představovala nebeského kováře, který chodí po Mléčné pěšině mezi hvězdami. Ke každé přijde, udeří kladivem a ranou hned stvoří všechny kovy světa. Ty pak dopadnou na zem jako déšť a z nich povstanou byliny, které nás uzdravují. Každá bylina se chová jinak podle toho, jaké kovy v sobě obsahuje. Stejně jako je každá ruda jiná. Z přemýšlení ji vytrhl až štiplavý dým, který se vznesl do širokého okolí. „Než něco smícháš, musíš nejprve poznat, co v tom je,“ řekl otec a dívce ukázal rozžhavené železo. Kámen zrodil kov.^[2]Představte si jeden jediný atom hořčíku. Před miliardami let vznikl uvnitř hvězdy, dávno před Zemí, před lesy, před buky i před námi. Hvězda jej nakonec rozptýlila do vesmíru a z tohoto hvězdného prachu se později zrodila Země. Atom putoval horninami, půdou a vodou, až jej … Pokračovat k poznámce Dívka se usmála. Netušila ještě, že si právě tyto lekce ponese celým svým životem.^[3]„Když jsem byla malá, člověk se jen učil od člověka jako já od svého otce. Potom přišly knihy, excerpta a črty, ze kterých jsem se učila, i když jsem číst neuměla a až později to umění ovládla. Po staletích jsem z plamenů milířů a z mlhy nad řekou viděla mapy, … Pokračovat k poznámce

A právě o tom jsou Křivoklátské směsi. O rostlinách, krajině, příbězích a lidech, kteří se ji snaží poznávat.

Jak nám bylinné směsi pomáhají spojit se s příběhy kraje

Proč se zaměřuji i na byliny? Protože každá rostlina je součástí příběhu místa, na kterém roste. Její podoba, vůně i vlastnosti nám napovídají, jaké podmínky zde panují a jaké vztahy se v přírodě odehrávají. Rostliny nás navíc provázejí od samého počátku lidských dějin. Jejich prostřednictvím můžeme poznávat nejen přírodu, ale také své místo v ní. Obyčejná procházka se pak může proměnit v objevování, které zároveň posiluje naše tělo, přináší klid a prohlubuje vztah ke kraji, jehož jsme součástí. Pokračovat ve čtení

Nejkrásnější cesta světa

Ze snu jsem se přenesl přímo do náruče svítání. Bylo jaro. Okno jsem nechal otevřené, aby mi posel vítr předal zprávu o prvních slunečních paprscích, které začaly modré obloze dodávat nádech růžových květů. A tam, přímo za oknem, se vlídně vznášel měsíc a ranní hvězda. Kosi, zvonci, drozdi a sýkorky hnízdící na smrku vedle našeho domu už dlouho pěli své písně, které se mi předtím dostaly do snu a pomocí melodií kreslily na oční víčka obrazy přírody. Pokračovat ve čtení

Pravda o lesích Křivoklátska

Každý druh stromu k sobě váže trochu jiné druhy hmyzu, hub a bylin. Proto lesníci na Křivoklátsku od roku 1995, kdy se mohou rozhodovat sami, podporují smíšené porosty. Stejně důležitá pro biodiverzitu, tedy pestrost, jsou různá stanoviště. Na Křivoklátsku se střídají hluboce zaříznutá údolíčka s potoky, která přirozeně vyhovují suťovým lesům, s dubohabřinami na návrších, stinnými bučinami a teplomilnými dubinami na jižních svazích a skalních výchozech, kde přechází do bezzásahových lesostepí. V čem se tato místa liší? Jaké houby spolupracují s dubem skrze kořeny? Které byliny rostou v květnatých bučinách? Proč jsou pro les důležité lípy? Co o historii kraje říkají lišejníky? K tomu všemu se dostaneme. Pokračovat ve čtení

Zdraví je nejdůležitější (příběh)

Dosud nejúspěšnějším rodákem z Křivoklátska je vedle Josefa Jungmanna a jeho bratrů bezpochyby Jíra z Roztok (zemřel roku 1413). Pán proslulého a tehdy luxusního hradu Krakovec byl křivoklátským purkrabím, tedy zároveň správcem všech královských vesnic v oblasti, dále nejvyšším lovčím (summus venator), tedy z dnešního pohledu nejvyšším správcem královských lesů, dále mistrem královské stavební hutě (summus magister operis), hofmistrem, podkomořím a tak dále. Dalo by se říci, že byl všestranně nadaný. Králem Václavem IV. byl dokonce povýšen do panského stavu, což však u krále, který se obklopoval spíše nižšími šlechtici, které následně povyšoval, není žádné překvapení. V erbu Jíry z Roztok byla vrána na šedém poli.

Koncem léta roku 1292 byl na hradě Křivoklátě klid. Ruch dvora zmizel, krátká návštěva krále Václava II. byla jen jakýmsi dočasným vírem v jinak klidném toku Mlžné řeky. Hana dostala na přímluvu lékaře Viléma nové šaty. Předal jí je sám křivoklátský purkrabí, který spravoval královské majetky v celé oblasti. Na rozdíl od tyranského hlavačovského správce byl královský castellanus spravedlivý k těm, kdo se vyznali ve svém řemesle nebo něco dokázali. A Hana toho za poslední rok dokázala opravdu hodně. Pokračovat ve čtení

Prostředí je naším osudem (příběh)

Jednoho podzimního dne nechal křivoklátský purkrabí zavolat Hanu k žebravému mnichovi, který se těžce roznemohl. Lékař Vilém Hanu nabádal, aby si dávala pozor na jazyk, protože žebraví mniši donášeli inkvizici hledající mezi prostými lidmi kacíře. Hana však měla pro strach uděláno, neboť mnich na první pohled rozhodně nevypadal, že by měl teď na nějaké zkoumání názorů myšlenky. Držel se za břicho a svíjel se v bolestech. Pokračovat ve čtení

Souboj u potoka (příběh)

Pozdnie jaro běše. Letnice biechu. U Křivokláta sě toho dne sebrachu luidé z vsí i z hradu. V dubovém háji kvetly sasanky a vonné svízely. Lidé se shromáždili pod hradem, z jehož hradeb visely barevné praporce a korouhve s obrazy zvířat. Jako vždy se přálo zdraví a štěstí mladému králi, ale vzpomínalo se též na mrtvé. Křivoklátský purkrabí věnoval osobní vzpomínku panu Zbyslavu Zajíci. Dnes však nebyl čas smutku. Byl květen roku 1293, čas rozkvětu českého království.

Průvod zamířil od potoka do kopce, aby se k němu jako had stočil zpět. V Městci byly nachystané vozy a stany, stromy a domy byli ozdobeny plátěnými stuhami. Mezi stromy se nesly hlasy a smích. Mladí lidé se postupně pustili do různých her a zápolení. Litorad od jednoho kupce nakoupil medové koláče a s jiskrou v očích je předal Haně, která zrovna odpočívala u potoka. Její červené svrchní šaty a spodní bílé tvořily krásný protiklad k zeleni okolních luk a lesů. Pokračovat ve čtení

Příběh hradiště Propadený zámek

Propadený zámek je bývalé hradiště, které se nachází na pravém břehu Mlžné řeky Berounky. Stojí nad Luhem pod Branovem, naproti Nezabudicím, ve stráni, kterou Ota Pavel pojmenoval Smrt krásných srnců. Hradiště má své předhradí i návrší (akropoli), kde jsou dodnes patrné valy kdysi dávno spečené velkým žárem, který byl pravděpodobně založen v pozdní době bronzové. Nicméně lidé toto strážní hradiště díky jeho vhodné poloze u řeky používali i v jiných dobách, v halštatské a laténské době, tedy v době Keltů, dále v raném a vrcholném středověku. Pokračovat ve čtení

Křivoklátští bohové aneb o zosobnění krajiny

Polidšťování přírody je přirozenou vlastností lidské mysli, která vznikla proto, aby řešila společenské záležitosti, dokázala přesvědčovat a naklánět si silnější jedince ve skupině, spolčovat se a pomlouvat. Díky tomu vidí a vnímá lidské vlastnosti, tvary a obličeje všude kolem sebe v prostředí, kde ve skutečnosti nejsou. To spolu s chybějícími vědomostmi o vzniku krajiny, vesmíru i těch nejmenších tvorech stojících za různými nemocemi vedlo k představám božstev, dobrých i zlých duchů žijících všude kolem nás, kteří mají lidem podobné vlastnosti, motivy a v mnohých případech i vzhled. Začaly tak vznikat příběhy o příšerách z bažin a vlkodlacích, díky kterým se dávní lidé vyhýbali místům s vyšším výskytem malárie a vztekliny. Tito naši předkové pak snáze přežili a schopnost příběhy vyprávět se tak přenesla na další pokolení. Pokračovat ve čtení

Arcanum decoctionum herbarum (o středověké medicíně)

Ve středověku byli lidé bezbranní proti nakažlivým nemocem. Zdálo se, že tyto nemoci využijí každý hlad a nepokoje, kdy je obranyschopnost lidského těla oslabená, aby mohly zasadit poslední ránu. Většina těchto nemocí měla původ v počátcích zemědělství, kdy se naši předkové začali zdržovat na jednom místě v blízkém kontaktu se zvířaty, z nichž se tyto nemoci na člověka přenesly a postupně se mu přizpůsobily. Z hovězího dobytka pochází smrtící neštovice a tuberkulóza. Od koní se na lidi přenesly rhinoviry zodpovědné za nachlazení, z kozích stád pak brucelóza. Stejně smrtící jako neštovice byly spalničky, pozůstatek dobytčího moru. A samozřejmě i bubonický mor, který později v polovině 14. století prošel Evropou v podobě černé smrti, přenáší zvířata. Pokračovat ve čtení

O původu života na Zemi

Nastala temná noc. Nad řekou líně plyne mlha, která halí divoké proudy v naději, že alespoň o půlnoci utichnou a dají tak vyniknout švitoření nočních zvířat. Mezi statnými jasany prochází dva lidé, kteří míří stezkou proti proudu potoka směrem od vesničky Skryje. Potok divočí mezi zalesněnými skalami v rozlehlé nivě, kam lidé občas vypouští dobytek na pastvu. Dívka se zlatým ohněm v očích je udivena rozlohou údolí a okolními kopci, které stojí v řadě jako horští strážci. Pokračovat ve čtení

Počátky osídlení Křivoklátska

Křivoklátsko bývalo samozřejmě osídleno i dříve než v době bronzové, často však nemáme dostatek přesvědčivých dokladů. Pod sprašovými hlínami bylo nalezeno několik pazourků z poslední doby ledové. Dále se předpokládá osídlení ze střední doby kamenné, a to poblíž řeky, která byla pro tehdejší kulturu středobodem života. Podobně jsme na tom v zemědělské mladší době kamenné, kde však už máme doklady z přístupnějších částí Křivoklátska včetně nejbližšího okolí ostrožny, na které jednou bude hrad Křivoklát stát. Výrazný vzestup osídlení nastal v pozdní době kamenné, v období takzvané řivnáčské archeologické kultury. Tehdy byly osídleny i teplé vrchy ve středu Křivoklátska. Pokračovat ve čtení

Vznik přírody Křivoklátska

Krajina je prostorem, v němž ožívají staré mýty a příběhy. Křivoklátsko je navíc příkladem lesní krajiny, ve které lesní procesy ovlivňují naše pole, zahrady a vesnice. Nicméně žádný kraj není osamocen. Navštívit proto můžete i naše sousedy, se kterými mnohé vzácné rostlinné, houbové a živočišné druhy sdílíme. Jde především o Český kras, Brdy a Džbánsko. Proto neváhejte a navštivte i tyto oblasti, zvláště, pokud se nachází blíže vašeho bydliště. Pokračovat ve čtení

Pověst o Haně (příběh)

Proč je pověst o Haně pro Křivoklátsko důležitá? Dovršuje totiž snahy krále Přemysla II. o učinění hradu Křivoklátu správním střediskem celého rokytenského kraje, což je důvod, proč vlastně dnes název Křivoklátsko vůbec používáme.

Každým dalším rokem vstupoval hrádek Křivoklát stále hlouběji do povědomí lidí. Pověsti o jeho pevných zdech, kamenné ostrožně tyčící se nad údolím Rokytky, Vrbového potoka, a hlubokých lesích, protkaných tokem Mlžné řeky, lákaly prostý lid i bohaté hosty. Veškerá tato chvála se však nelíbila správcům hradu, který ležel daleko proti proudu potoka až na samé půlnoční hranici hvozdů křivoklátských. Sláva jejich kdysi rozlehlého a bohatého sídla jako by byla královským kamenným hrádkem zastřena. Jejich moc se hroutila. Prosili křesťanského boha o pomoc, ale marně. Mysl se jim zarmoutila a zdivočela. Už neměli co víc ztratit a na životě jim pramálo záleželo. Ve svých zkažených srdcích spřádali ohavné plány. Když nastala vhodná doba, jeden ze správců se rozhodl vyslat posly k nejstrašnějšímu nepříteli, který působil zmatek po celé zemi. Umínil si, že přestoupí na jeho stranu a hluboké lesy i s jejich obyvateli nadobro zničí. Pokračovat ve čtení

Roh hojnosti (příběh)

Na křivoklátské ostrožně vládl ruch. Děti pobíhaly mezi domy a rozhazovaly kolem sebe světle zelené jarní listí. Už se nemohly dočkat oslavy, kterou dospělí už od rána připravovali. Měly zálusk na všechny ty sladké kaše, placky, chléb, dušenou zeleninu a ovoce naložené v medovině. Přímo uprostřed ostrožny se nacházela palisádami ohraničená svatyně, ze které byl výhled až do dalekého okolí. Dřevěné sloupy byly ozdobeny barevným plátnem, jarními ratolestmi, bílými, žlutými a fialovými květy a mnohými blyštivými ozdobami z bronzu, které připomínaly neurčité tvary měnících se zvířat. Přímo tam, uprostřed svatyně, obklopena zástupem obřadně učesaných vesničanů, stála mladá dívka s květy ve svých hnědých vlasech, která v ruce držela dlouhou bezovou píšťalu. V očích jí planul jasný modrý plamen. Usmívala se. „Poutníci,“ zpívala nahlas, „stůjte a vyslyšte příběh o vládci dalekého kmene, který v neštěstí našel přízeň bohů!“ Zvuk píšťaly se odrážel od okolních kopců, pokrytých lesy, sady a drobnými políčky. Celá zem jeho působením ožila. Pokračovat ve čtení

Keltské město (příběh)

Na vrcholu Čertovy skály hoří oheň, který dává znamení kněžím na Týřovických skalách. Mladí muži mají svázané vlasy a kolem krku připnuté nákrčníky, které jsou zdobeny kovovými zvířecími hlavičkami. Byla zima. První sníh pokrývající okolní kopce zvěstoval nadcházející dobu zimního slunovratu. Drobné kry, obsypané sněhovými vločkami, líně pluly po proudu Mlžné řeky, v jejíchž zákrutech se kupily na sebe. Kněží si dávali kouřová znamení. Po staré obchodní stezce se blížil zástup vesničanů. Mladý Meduwid pojídal pšeničné placky, které byly plněné plody ptačího jeřábu. Sledoval pohybující se plameny loučí, jak se plíží podél řeky a zpívají písně, jejichž slova se tiše odrážela od okolních skal a mizela v záplavě lesů. Pokračovat ve čtení

Carbonarii, draco igneus et Hana herbaria (příběh o uhlířích, Dýmovi a Haně)

Lesnaté stráně nad Mlžnou řekou byly zahaleny v hustém dýmu, který stoupal z uhlířských milířů. Kouř byl všude, mezi pahýly stromů, ve skalních štěrbinách, v očích a plicích lidí, kterým tak nebylo dopřáno dočkat se vysokého věku. Uhlířské řemeslo je prastaré, provozované přinejmenším od doby Keltů, neboť bez dřevěného uhlí, daru ohně a hlubokých lesů, se zpracování železa neobešlo. Uvnitř milířů panoval kvůli omezenému přístupu vzduchu nepředstavitelný žár. Občas se stalo, že se do jednoho z nich nějaký nešťastný uhlíř propadl. Neměl pak žádnou šanci přežít. Pokračovat ve čtení

Lesy a byliny: Vliv antiky na poznání vztahů mezi rostlinami

Pestrost a bohatství lesů, rozmanitost rostlin, hub a živočichů, jejich vztahy a důležitost pro život jako celek bychom jen těžko zkoumali bez postupů, které vymysleli už antičtí Řekové a které po vzoru antickým světem vychovaných učenců využívá i dnešní přírodní věda. Už pět století před naším letopočtem dovedli staří Řekové pomocí pozorování vířícího se prachu na slunečním světle myšlenkově odvodit, že za toto víření musí být odpovědné srážky pro naše oko neviditelných prvků, které už nelze dále rozdělit neboli rozdrobit na ještě menší prach. Tyto částice látky pak nazvali atomy, tj. nedělitelnými. Bez atomů bychom dnes nevěděli nic o koloběhu živin, jejich přenosu po mykorhizních sítích hluboko v lesní půdě, nemluvě o technologii a medicíně, která dnes dokáže zachraňovat životy i před v minulosti neléčitelnými chorobami, jakými jsou třeba mor nebo vzteklina. Pokračovat ve čtení

Arcus deae florum (příběh o spojení se s Křivoklátskem)

Bylo léto roku 1283. V lesích nad Chlumem nastalo ticho, jaké přichází jen po velké kruté bouři. Braniborští žoldnéři byli dávno pryč, správce hradu na Hlavačově, krutý tyran, byl pohlcen ohněm spolu s celým hradem. Lidé se vzpamatovávali z hladomoru, který je měl do konce života poznamenat. Neztráceli však naději. Vraceli se ke svým polím a řemeslu. Hana, sedmnáctiletá dívka s modrýma očima a hnědými vlasy, se však ke starému vrátit nemohla. Usedlost byla do základu zničena, mysl v troskách. Dokázala sice vyhnané vesničany sjednotit, vlastní rukou zabila správce, který ji tak bezohledně mučil, ale staré rány se tak snadno nezhojí, vrací se v podobě přízraků a zlých snů. Věděla, že si pro sebe musí najít úplně novou cestu. Pokračovat ve čtení

Souvislosti mezi životem Josefa Jungmanna a příběhem Křivoklátské směsi

Jungmannova matka přišla, podobně jako Hana z původní pověsti, o otce, křivoklátského hajného, který tragicky zahynul při norování jezevce ve svých třiceti letech. V jejím životě zůstaly strachy, hluboká víra a přesvědčení, že svět je protkán skrytými znameními a neviditelnými silami. Právě tento motiv se odráží i v Hanině příběhu: i ona nese ztrátu otce jako jizvu, která ji nutí žít na okraji, v ústraní lesa. A stejně jako Jungmannova matka je i Hana pronásledována vlastními vidinami přízraků. A přesto je Hana nejen odrazem Jungmannovy matky, ale zároveň i Jungmanna samotného. Jungmann se totiž formoval ve světě osvícenství a antiky, kterou poznal na piaristickém gymnáziu a která ho zásadně ovlivnila. Obdivoval Voltaira, jehož jasný, kritický rozum ho inspiroval, a zároveň četl Lúkiána, satirika, kterému se dodnes říká Voltaire starověku. Oba tito autoři, antický i moderní, mu ukázali, že slova mohou odkrývat pravdu, bourat předsudky a osvobozovat mysl. Pokračovat ve čtení

Hana a její otec: O lásce, ztrátě a svobodě

O otcovské lásce, krutosti mocných a odvaze vzít svůj život do vlastních rukou. Hana byla sotva patnáctiletá, když ji správce hradu na vrchu Hlavačově odvedl od otce. Hutník se mu pokusil postavit, ale proti vůli člověka, který měl vlastní ozbrojence a opíral se o sílu svého postavení, mnoho nezmohl. Nejprve za ním přišel osobně. Chtěl svou dceru zpátky a doufal, že pán ještě uzná, že existují meze toho, co si smí dovolit. Místo odpovědi na něj však poslal psy. Hutník musel utéct. Svou dceru spatřil jen na okamžik a věděl, že za jeho návštěvu zaplatila především ona. Pán ji za otcovo opovážlivé jednání ještě tvrději potrestal. Otec se přesto nevzdal. Znal lidi od hutí, uhlíře, kováře a další muže z okolních osad. Sháněl zprávy a hledal někoho, kdo by mu pomohl dostat dceru na svobodu. Věděl však, že odvést Hanu z pánova sídla nebude snadné. Proti němu stála ozbrojená družina a další muži, kteří se neštítili násilí. Přesto se pokusil najít pomoc i na Křivoklátě, kde mohl doufat, že se zastane jeho dcery někdo, jehož autoritu bude muset hlavačovský pán respektovat. Pokračovat ve čtení

Antické dědictví: náklon zemské osy a představa atomů ve středověku

Představa, že hmota je složena z nepatrných částic, nebyla středověké Evropě úplně cizí. Latinské slovo atomus bylo známé a někteří učenci navazovali na antické atomisty. Ve 12. století například Vilém z Conches ve svých filozofických spisech Dragmaticon philosophiae diskutoval názory Démokrita a Epikúra a atomistickou představu hmoty bral vážněji, než bychom možná od středověkého učence čekali. Vilém z Conches (cca 1090 – po 1154) je proto zajímavým příkladem toho, jak daleko mohlo středověké myšlení zajít. Jeho „atomy“ samozřejmě nebyly moderními atomy a neměl k dispozici moderní fyziku. Přesto se nebál vysvětlovat přírodu pomocí velmi drobných, neviditelných částic a mechanismů, které nebylo možné přímo pozorovat. Mohl roku 1292 na Křivoklátsko přicházet mnich, který s sebou nesl něco velmi neobvyklého, tedy několik listů s výpisky z De rerum natura starověkého básníka Lucretia? Navzdory starším názorům nebyl někdejší antický text ve středověku úplně zapomenut. Lucretiova báseň De rerum natura přežila v několika rukopisech, kde zvláště důležitou roli sehrála karolinská obnova vzdělanosti v 9. století. Tehdy byl Lucretius znovu opisován a čten učenci v klášterním prostředí. Pokračovat ve čtení

Další články a příběhy naleznete v horním menu. 😊

Ke čtení si také můžete pustit relaxační hudbu vycházející z příběhu Křivokláské směsi:

E-knihy

Křivoklátský herbář: Praktický průvodce světem bylin (e-kniha)

Křivoklátské směsi: Příběh o překonání minulosti skrze poznání přírody (e-kniha)

Ochutnávka z křivoklátského herbáře (e-kniha zdarma)

Poklady světa rostlin (e-kniha zdarma)

Vīta lūcī – Život posvátného háje (e-kniha zdarma)

Čtyři síly vesmíru (e-kniha zdarma)