V těchto dnech si připomínáme Luperkálie, starořímský svátek plodnosti, očisty a divoké radosti ze života. Valentýn je jeho uhlazený potomek, který je více zaměřený na vztahy než na veřejné obřady. Nicméně mám pro vás malé překvapení, pokus o básničku, která se k dnešnímu svátku hodí. 😊

Růžový trn 🌹
(na motivy stejnojmenné středověké básně o dospívání ze 13. století)

V růžovém keři, kde trn se skrývá,
tam dívčí tělo příběh rozkrývá.
Kořen mandragory dole hladí,
mysl mate, obrazy škádlí:

Z lůna je část, co oddělí se sama,
na svět se vydá, ta mluvící dáma.
Po cestě bloudí, hlad touhy pálí,
však všude ji chlípní muži hned haní.

Co mlčet mělo, mluvilo směle,
pravda však bolí až příliš zřetelně.
Obě pak učence v rozpaky vhání,
dívky výmluvnost krásu žen brání.

Nakonec návrat, jak to tak bývá,
když trpká zkušenost se do slz vrývá.
V zahradě se o trn dívka píchne,
dáma v tu chvíli mluvit přestane.

Jak jen se znovu spojit a jedním být?
Spatří mládence, srdce ho touží mít.
První láska, dotek, smích,
jen s tím pravým je vše tak, jak má být.


Fotografie šípkové růže z června