Přátelé, přeji vám krásnou jarní rovnodennost! ☀️🌙 Dnes jsou den i noc v rovnováze a začíná tak astronomické jaro. 🌺 Na jarní rovnodennost se narodil římský básník Publius Ovidius Naso a ve starém Řecku v tuto dobu děti koledovaly podobně jako dnes kolem Velikonoc. 🐰🐦 Také se k nám už postupně vracejí vlaštovky.
„Vracím se, vracím rok co rok jak vlaštovka k tobě;
bosi tu stojíme u dveří tvých: nuž pones už rychle!
Děj něco, paní, při Apollónovi, dej!
Tak dáš-li něco! Ne-li, nebudem tu stát:
vždyť nepřišli jsme tady s vámi zůstávat!“
Uvádím ještě příklad jedné celé koledy, ze které lze poznat, co tak děti v Řecku před skoro třemi tisíci lety měly za výslužku. Je paradoxně mnohem bližší tomu, co by u nás dostaly ještě v 19. století než tomu, co by při koledě dostaly dnes.
„Hle, vlaštovka přišla,
s ní krásné jde jaro,
s ní krásné jdou časy!
Je na bříšku bílá
a na zádech černá.
Hej, z plného domu
nám povidel naval
a kalíšek vína
a košíček sýra!
I hrachovou placku
a houstičku bílou
vlaštovka ráda.
Tak máme jít či něco dostanem?
Jen dej! A ne-li, my se nedáme jen tak!
Buď dveře odneseme, anebo veřeje,
či třeba tamtu paní uvnitř sedící:
je hezky malá, tu my snadno unesem!
Ale neseš-li něco,
jen ať stojí to zač!
Otevři, otevři své dveře vlaštovce!
My nejsme přece starci, malé děti jsme!“
– přeložil Ferdinand Stiebitz, z Koledy, Lidové písně, Nejstarší řecká lyrika, vydalo nakladatelství Svoboda v roce 1981
Křivatec žlutý, jarní bylinka lužních lesů.
Jaterník podléška, jarní bylinka suťových lesů.