Divočina není živá, rostliny, houby, zvířata jsou

Divočina je pojem, kulturní představa, která sama o sobě neoznačuje nic živého. Naproti tomu živí jsou příslušníci různých druhů hmyzu, rostlin, ptáků, hub a dalších tvorů. A právě pro ně jsou zásadní rozmanitá stanoviště a biotopy, které v minulosti vznikaly různými náhodami, tedy střídáním dob ledových, pastvou velkých zvířat nebo působením člověka.*

„Ukazuje se přitom, že v kulturní krajině je z pohledu biodiverzity mnohem účelnější mozaika různých přístupů (modelů, včetně těch, kde se nehospodaří) než striktní velkoplošná bezzásahovost (Goulson 2021, Duflot 2022).“ – ve vztahu ke Křivoklátsku, z Biodiverzita jako jeden z klíčových elementů trvale udržitelného obhospodařování (nejen) lesů, Antonín Martiník, Živa 4/2025, Akademie věd České republiky

Mnoho cenných stanovišť, vhodných pro rostliny, měkkýše či bezobratlé, najdeme na místech zaniklých hradišť**, kde lidská činnost vytvořila geodiverzitu, z níž vzešla bohatá biodiverzita. I staré bukové a jedlové pralesy, často považované za nedotčené, vznikly v pravěku za spolupůsobení člověka.*** Oproti tomu horské smrčiny byly a jsou spíše ovlivňovány gradací hmyzu a požáry.****

Je tedy čas opustit představu, že člověk je z přírody vyňat a že existuje „divočina“, do níž nepatří. Důležití jsou živí tvorové. A my mezi ně patříme. Se všemi ostatními jsme propojeni genetickou sítí, naší vlastní genetickou knihou mrtvých, jak ji nazval Richard Dawkins.***** Tato kniha nese paměť všech forem života a prostředí, která je formovala a vedla k jejich i našemu rozrůzňování.

Zákazy vstupu mimo značené cesty tak mohou mít své místo pouze tam, kde jsou podložené důkladnými přírodovědnými důvody. Celoroční zákaz nikdy takto odůvodnit nelze. V otevřené společnosti, která stojí na diskusi, kritickém myšlení a občanské vědě, pro ně není místo. Samozřejmě chápu zákaz poškozování, zákaz vjezdu kol, zákaz vjezdu vozidel a podobné specifické a přírodovědně a morálně obhajitelné zákazy, které by měly rozhodně být lépe vymahatelné.

Když byla u Křivoklátu vyhlášena přírodní rezervace Na Babě, vyskytovaly se kolem druhy vázané na květnaté louky a pastviny jako koniklece, hlaváčky, hořečky a další. 💐 Pastva krav však byla tehdejšími ochranáři zakázána, protože příroda či divočina si přece dokáže svou pestrost zachovat. Ve jménu neživého pojmu tak byly obětováni živí tvorové, tedy zmíněné rostliny a hmyz na ně vázaný, kteří najednou začali mizet.

Proč tomu tak bylo? Kdysi dávno se totiž na Křivoklátsku vyskytovali zubři, pratuři a losi, kteří tato stanoviště podobně jako krávy udržovali, navíc tehdy neexistoval spad dusíku ze spalování fosilních paliv a krajina nebyla tak fragmentovaná.

Překvapení ochranáři se za peníze daňových poplatníků rozhodli pozemky oplotit a pronajmout si stáda koz v naději, že se rostliny vrátí. Jenže kozy jsou mlsné, začaly okusovat stromy a návratu vzácných druhů tak nepřispěly. Kde se jen stala chyba? Dnes je situace naštěstí jiná, ale nebylo by lepší poslouchat zkušenosti předků a následovat spíš moderní trendy v ochraně přírody než utkvělé představy? Při vstupu do rezervace je na ceduli malým písmem napsáno, ať tam lidé nevstupují. Jako bychom to snad byli my, kdo brání biodiverzitě, jako bychom my lidé snad ani nebyli součástí přírody.

Bohatství lišejníků v Oupořském údolí v současné NPR Týřov vzniklo lidským hospodařením a zároveň ponecháním stromů pralesního typu. Časem tato diverzita může v současném plném lesním zápoji vymizet. Více v Popelka princeznou – výjimečná druhová bohatost lišejníků v dlouho osídlené střední Evropě, Jan Vondrák a kolektiv autorů, Živa 6/2022, Academia.

Zřícenina hradu Týřov, kde lidskou činností vznikla různá zákoutí vhodná pro růst světlomilných, stínomilných, na živiny nenáročných nebo naopak už v pravěku přivezených rostlin. Z těch posledních to jsou třeba pilát lékařský nebo marunek barvířský, který navíc využívá vápník z původního zdiva.

PS: Lesníci také vyhlašují bezzásahová místa, ale na rozdíl od státní ochrany přírody nebo obor do nich neomezují přístup.******

* LOŽEK, V.; Zrcadlo minulosti: Česká a slovenská krajina v kvartéru. 1. vyd. Praha, Dokořán, 2007. ISBN 978-80-7363-095-9
** LOŽEK, V.; Po stopách pravěkých dějů: O silách, které vytvářely naši krajinu. 1. vyd. Praha, Dokořán, 2011. ISBN 978-80-7363-301-1
*** ŠÍDA, P.; Člověk, ohně pán. Živa 5/2023. Praha, Academia, 2023 (zvláště pro jedle viz Rok českých pralesů II. Časoprostorová dynamika a kompetice dřevin v Živa 2/2018)
**** POKORNÝ, P.; Neklidné časy: Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí. 1. vyd. Praha, Dokořán, 2011. ISBN 978-80-7363-392-9
***** DAWKINS, R.; The Genetic Book of the Dead: A Darwinian Reverie. 1. vyd. London, Bloomsbury Publishing PLC, 2024. ISBN 978-1-80454-808-0

Hradiště Propadený zámek. Pozůstatky valů zvyšují geodiverzitu oblasti.

****** Místo s přirozeně vysokou geodiverzitou, započatou dávnou prvohorní sopkou, a biodiverzitou, které je lesníky ponecháno bez zásahu s neomezováním vstupu.