Charakteristická vůně starých knih vzniká pomalým chemickým rozkladem papíru, lepidel, inkoustů a dalších materiálů, ze kterých jsou knihy vyrobeny.
Papír obsahuje celulózu a často také lignin, látku přítomnou ve dřevě. Jak kniha stárne, tyto látky se postupně rozpadají a do vzduchu uvolňují množství těkavých organických sloučenin. Některé z nich mají velmi příjemnou vůni. Například vanilin připomíná vanilku, benzaldehyd voní po mandlích a furfural může evokovat karamel nebo čerstvé pečivo. Další látky dodávají vůni sladké, dřevité nebo lehce zatuchlé tóny.
Výsledná vůně je složitou směsí desítek až stovek různých látek. Proto každá stará kniha voní trochu jinak. Některé připomínají vanilku a sušené byliny, jiné staré dřevo nebo podzimní listí.
Vědci zjistili, že chemické látky uvolňované ze stárnoucích knih mohou sloužit jako jakýsi otisk jejich stáří a stavu. Analýza těchto vůní by tak mohla pomáhat při studiu a ochraně historických svazků.
Není proto překvapivé, že milovníkům knih bývá vůně staré knihovny tak příjemná. Připomíná totiž vůně, které dobře známe z přírody, ze starého dřeva, sena, sušených bylin nebo lesní půdy. 🌸🌿🌳🌲
