V tento den, uprostřed léta, se ve starém Římě slavily Lúkárie (Lucaria), neboli svátek posvátných hájů. 🌳 Tyto oslavy se konaly přibližně 19. a 21. července, před významnějšími svátky Neptuna a Furriny, a připomínaly úctu k lesům, stromům a přírodním posvátným místům, která byla považována za sídla duchů, bohů či předků.
Háje jsou původní evropské svatyně zasvěcené různým božstvům spjatým s přírodou, zejména těm, která chránila prameny, lesy, stromy a zvířata. Lúkárie se zřejmě slavily v tichu, bez chrámových obětí, v hluboké úctě ke krajině jako takové, například v háji mezi Via Salaria a Tiberem, kde se Římané kdysi ukryli před galským vpádem.
Lucus, tedy posvátný háj, byl místem, kde se stíraly hranice mezi světem lidí a světem nadpřirozeným. Nešlo jen o fyzický prostor, ale o duchovní krajinu, kde platila jiná pravidla. Mimochodem, také ve slově lúkus (lucus) slyšíte naše slovo louka? 😉
Pokud vás zajímá, k čemu jsou háje dnes dobré, můžete si přečíst krátké zamyšlení: https://www.krivoklatskesmesi.cz/produkt/vita-luci-e-kniha-zdarma/
