Po miliardách let jsme konečně mohli otevřít oči, byť na pouhá desetiletí, ale jsme to my, prvky světa a vesmíru vtělené do jednoho živočicha, který může a chce svět sám poznávat. Vesmír konečně vnímá sám sebe, nedokonale, ale prostřednictvím nás to přece jen na krátký čas dokáže. A my můžeme být vděční, že jsme na světě alespoň na okamžik, vždyť kolik lidí a živočichů nemělo to štěstí, nenarodilo se a nevzniklo? Kolik planet je neobydlených? My máme neobyčejné štěstí, a to by mělo být důvodem k radosti. K radosti z vlastního života, poznávání světa, střídání ročních období a z veškeré krásy všeho živého a neživého kolem nás.

Všichni, zvířata, rostliny, houby i ti nejmenší tvorové, společně sdílíme jednoho předpokládaného prapředka, kterého vědci nazvali LUCA. Společně za působení ohně a vody, z hvězdného prachu, tedy z prvků vzniklých teplem a tlakem ve hvězdách, atomů a molekul, jsme povstali, abychom zaplnili Zemi nespočtem tvarů, vysokými stromy, voňavými květinami, nekonečnými houbovými sítěmi, tvory žijícími v lesích, na loukách, stepích, vodách i v teplých pramenech. Skok lososa přes přeje, skorce do potočních proudů, veverky na buku, za to všechno vděčíme kráse a hojnosti přírody a jejím procesům. Proč bychom se měli připravit o možnost ji poznávat a mít otevřenou mysl, nezatíženou různými bludy? Proč bychom se neměli radovat z živých tvorů, vesmírných těles, naší planety Země, která se spolu se sluneční soustavu pohybuje skrze Mléčnou dráhu a celý vesmír, a ze střídání ročních období?

Zahradu můžeme chápat jako náš obraz vesmíru, který sami s přírodou a jejími ročními obdobími pomáháme tvořit. Zahrada je prostor pro vytváření příběhů, ale i pro spolupráci s okolní krajinou. Do lesnatých krajů se například hodí zahrada s více stromy, které volně přechází do okolí.

V ještě poměrně nedávné minulosti byly pro naše předky velmi důležité oslavy rovnodenností a slunovratů[1]U ostrovních Keltů se oslavy letního slunovratu posunuly do období svátku ohňů Bealtaine a mnohé z původních zvyků kolem zimního slunovratu převzal dušičkový svátek Samhain., kdy se střídají roční období a kdy dochází i k přelomovým událostem zemědělského kola roku, jakými jsou orba, výsev a sklizeň. Oslavy a zvyky kolem jarní a podzimní rovnodennosti, letního a zimního slunovratu zahrnovaly kromě úcty k předkům především úctu k proměně přírody. Jarní rovnodennost je časem, kdy kvetou vrby a první rostliny se derou na povrch, plné bujaré síly. Dávné pojmenování měsíců března od břízy a dubna od dubu vychází z tohoto pozorování.

Letní slunovrat je časem ohně a vody[2]Dávné příběhy vyprávějí o tom, že život povstal z ohně a vody. Skutečně, Země by stejně jako Merkur, Venuše a Mars měla být ohnivou, teplou a skalnatou planetou, na rozdíl od Saturnu, Uranu a Neptunu, které jsou vodnaté, pokryté ledem, plyny a kapalinami. Ovšem na Zemi … Pokračovat k poznámce, které měly podle evropských příběhů stát za vznikem světa, ale také časem bylin, které mají v tuto dobu v květu největší sílu. Podzimní rovnodennost je časem sklizně a vděčnosti za úrodu, zatímco zimní slunovrat je plný očekávání nové sluneční síly, úcty ke stálezeleným stromům, ale i k očistným ohňům, které nás mají zbavit všech křivd. Samozřejmě v průběhu staletí a tisíciletí vzniklo mnoho pověr a náboženských představ, které by nám dnes připadaly směšné. Proč na jednu stranu oslavovat život, ale na druhou stranu se bát posmrtných trestů? Kvůli nevědomosti z toho, jak svět opravdu funguje? Není lepší se z ročních období a života jen radovat a sami si určit, co je pro naši společnost nejlepší, abychom se vyhnuli zbytečným trápením?


Teleskopy, spektroskopy, detektory, ale i internet pomáhají rozšiřovat naše lidské vnímání.

Tyto první příběhy o proměnách a o živlech vedly ve starověkém Řecku k různým filozofiím, které stály za objevením atomů. A byli to atomisté, kdo chtěli lidstvo zbavit zbytečných strachů skrze poznání přírody, a do jisté míry se jim to podařilo, ovšem jejich učení bylo tehdy okrajové. Dnes však víme více, nejen mnohem více o prvcích vesmíru, ale známe i genetiku a přirozený výběr, který vysvětluje vznik veškeré té nádherné rozmanitosti všude kolem nás.

Každý z nás jsme jedinečnou kombinací genů, které měly to štěstí a mohou alespoň na okamžik spatřit světlo světa svýma vlastníma očima. Představte si, kolik kombinací byť stejných genů nevzniklo, kolik jedinců se nenarodilo. Geny můžeme přirovnat k proměnlivým vzorům, ze kterých je tvořeno vše živé. Jsou to vzory podobné narušeným symetriím, které vedly k výskytu subatomárních částic, nebo vzorům v datech, které hledá umělá inteligence a pomocí kterých je schopna analyzovat texty nebo malovat obrázky.


Příběh o Květinové dívce, paní úsvitu, je krásným příkladem polidštění přírody, které je pro naši mysl typické. I díky tomuto přirovnání přírody k našemu lidství je pro nás snadné ocenit její krásu.

Naše mysl umí dokonce hledat mnohem záludnější vzory ve společenských interakcích, aby nám umožnila s co nejmenší prací dosáhnout v dané společnosti nejvíce ve smyslu přežití a předání našich genů potomkům. Díky této schopnosti umíme prožívat příběhy, ve kterých se různé interakce vyskytují. Díky tomu umíme ocenit krásu světa, lesů, řek, všeho života, se kterým sdílíme stejného předka, našich zahrad a krajiny, kde žijeme, a to během střídání rovnodenností a slunovratů, zkrátka všech období kola roku.

Jaký má v dnešní době tedy smysl slavit slunovraty, rovnodennosti a jiné svátky spjaté s koloběhem roku? Hlavní důvod je podle mě prostý projev vděčnosti a radosti z toho, že máme to štěstí a můžeme tyto proměny světa v jeho velikosti vnímat. Druhým důvodem je skutečnost, že naše mysl dychtí po příbězích, které chce vidět v krajině kolem, a pokud jí je dáme, odmění nás pocitem klidu a sounáležitosti, které se snad mohou projevit na našem duševním zdraví. Třetím důvodem jsou pak naše zahrady, kde se na pár okamžiků přeneseme do role původních zemědělců, kteří byli na rozdíl od nás na vlastní úrodě bytostně závislí a museli tak vnímat pravý čas výsevu a sklizně, což se i my můžeme během vnímání změn ročních období a počasí v našich zahradách naučit. A samozřejmě vnímání krásy proměn krajiny, to je podle mě ten největší ze zázraků.

Poznámky

Poznámky
1 U ostrovních Keltů se oslavy letního slunovratu posunuly do období svátku ohňů Bealtaine a mnohé z původních zvyků kolem zimního slunovratu převzal dušičkový svátek Samhain.
2 Dávné příběhy vyprávějí o tom, že život povstal z ohně a vody. Skutečně, Země by stejně jako Merkur, Venuše a Mars měla být ohnivou, teplou a skalnatou planetou, na rozdíl od Saturnu, Uranu a Neptunu, které jsou vodnaté, pokryté ledem, plyny a kapalinami. Ovšem na Zemi je hojnost ohně i vody.