Od kořenů starých stromů, jež pamatují kroky dávných poutníků, přes klenuté koruny buků, jedlí a javorů šeptajících s větrem, až po mlhu, jež se za ranního úsvitu tiše zvedá k nebesům, zní písně časů, kdy les mluvil lidskou řečí. 🌳🌬 V kapkách rosy se zrcadlí tváře bohů, v každém záhybu mechu dýchá pradávná paměť krajiny.
Rozpadlé valy hradišť uchovávají vzpomínky na pravěký život a dávné bitvy. Milířiště dodnes pamatují na lidi po staletí tvořící svými kouzly dřevěné uhlí, doslova každý kámen, každý kořen uchovává vzpomínky na lidské životy. 🏰🕰🌿
Archeologické a biologické metody se každým rokem zlepšují, ale zatím tyto lidské příběhy téměř nedokážeme číst. Víme velmi málo. Ale i to málo je neobyčejně inspirující a umožní nám získat k okolní krajině vztah, o jakém si naši předkové mohli nechat jen zdát.
