Během kruté zimy roku 1281 byla Hana zavřená ve věži. Zmrzlá na kost trpěla nočními můrami, které se jí vrývaly do mysli jako ledové jehly. Viděla, jak se krajem šíří neúroda, hlad a násilí. Slyšela zlovolný smích svého trýznitele, pána hradu na Hlavačově, který se poddaným vysmíval a spolu s braniborskými žoldnéři je krutě mučil. Na krále Přemysla dávno zapomněl; myslel jen na svůj vlastní prospěch. Zima, chlad, zmar. Slyšela zoufalý křik dětí, cítila bolest z nesčetných ran. Ve snech spatřila led, který narůstal, ukusoval moře a lesy, až zcela zahnal teplo slunce. Zima se šířila krajem křivoklátským, ničila ozim, drtila úrodu a rozsévala zmatek.
Jednoho dne však Hana uviděla v dáli nad údolím mlhou zastřené slunce. „Dostanu se odtud,“ zašeptala do ticha. „Dodám odvahu lidem křivoklátským, vypudím braniborské žoldnéře. Staré duby je svými kořeny zadusí. A pak se stanu plamenem. Zapálím tento prokletý hrad i s jeho správcem. Už nikdy více nebudeme trpět.“
A tak se také stalo. V průběhu svého dlouhého života ji však ošklivé sny neopouštěly. Přesto si její mysl vytvořila postavy, zosobnění křivoklátské přírody, které jí dodávaly odvahu. Hana se stala uznávanou lékařkou. Její směsi bylin a rad zůstaly v kraji zapsány po celé generace. Ještě dlouho poté si lidé vyprávěli příběh o statečné dceři prostého hutníka, která dokázala pochopit hluboké zákonitosti přírody, zachránit zdejší lid a kraj, ale především sama sebe.
Převyprávění původní křivoklátské pověsti si můžete přečíst 🤓 zde: https://www.krivoklatskesmesi.cz/povest-o-hane/
Příběh Křivoklátské směsi si můžete stáhnout 📚 tady: https://www.krivoklatskesmesi.cz/produkt/krivoklatske-smesi-e-kniha/