Krkavci jsou skutečnými obyvateli lesů členité krajiny. Cítí se tu dobře, jsou neobyčejně chytří a rádi mají o všem přehled. Jejich krákání při přeletech vysoko na obloze mi zpočátku zní, jako by volali „samá voda“, „samá voda“, až pak najednou zrychlí a volají „přihořívá“ nebo přímo „hoří“, „hoří“! Takto na mě volali na jaře, když jsem se blížil k jejich hnízdu. 🪹 Místo obvyklého sledování mých kroků zpovzdálí letěli dva krkavci vysoko nade mnou a urputně krákali. 🌳

Nedávno mě dokonce jeden krkavec zachránil před nepříjemným setkáním. Obvyklé pomalé a hluboké krákání vysoko nad korunami stromů se blížilo a změnilo na vysoké „hoří“, „hoří“! Instinktivně jsem se na cestě lesem zastavil a varování poslouchal. Pak se najednou, nečekaně, po cestě přede mnou, která byla schovaná za dubovými semenáčky, přehnal vyplašený divočák. Kdybych se byl díky krkavci nezastavil, pravděpodobně by nás s divočákem oba z možné nečekané srážky kleplo. 🐗