Mnozí z nás si v sobě nesou časovanou bombu. V případě amerického spisovatele H. D. Thoreaua tou časovanou bombou byla tuberkulóza, kterou měl v sobě přinejmenším od svých 20 let. Snad díky neustálému pohybu v přírodě, procházkám, občasnému životu v lese a výpravám však průběh této nemoci dokázal zpomalit. V lesích našel nejen sílu, ale i inspiraci a spojení s přírodou. Když venku svítá, svítá i ve mně a napadají mě další a další básně. V ptačím zpěvu, v ševelení listů na stromech znějí písně, celá příroda je plná té nejkrásnější hudby, kterou často ani neslyšíme. 🐦🌳 Jeho fyzička po většinu jeho krátkého života přesahovala síly přátel. Zemřel ve svých 44 letech.
I když si v sobě každý neseme různá trápení, nemoci, starosti a nevíme, kdy nás dostihnou, můžeme si vybrat trávit co nejvíce času v prostředí, které nás naplňuje. V prostředí, které našemu tělu a mysli dodává sílu žít. Sami si v něm pak najdeme a určíme smysl vlastního života.
