V dáli jsem spatřil zákruty řeky obklopené skalami. Na podmáčené louce se do výše zvedaly první rostliny, které nesměle hleděly na pupeny stromů nacházející se na okraji lesa. Navzdory kráse začínajícího jara se ve vzduchu vznášel divný pocit, který mi chtěl něco sdělit. Kdybych měl čas a prozkoumal celé okolí od drobných bahnitých tůní, proudu řeky až po návrší okolních kopců, možná bych přišel na to, co je špatně. Nicméně teď jsem to chtěl hlavně procítit, proto jsem se zhluboka nadechl a zavřel oči. Povolal jsem k sobě tu část mysli, která si okolní přírodu polidšťuje a tak nám některé její děje vysvětluje způsobem, který jakožto společenští tvorové chápeme, byť není přesný ani skutečný.
Zdálo se mi, jako by voda z řeky z okolních zákrutů povstala. Sluneční paprsky se spojily a vodě vtiskly červený nádech. Najednou tam uprostřed louky stála žena nebo snad dívka. V očích se jí leskla divokost. Byla neobyčejně krásná, nicméně poněkud spoutaná. Její tělo svíral hrubý šat, který zakrýval rysy těla a měnil její postavu z ženské na mužskou. Vlasy i celé tělo se nevlnily tak, jak by měly, místy narovnaný tok bez slepých ramen.
Velice brzy mi došlo, že ona dívka je ve skutečnosti zosobněním Mlžné řeky. Oním hrubým šatem a pouty byly jezy, které zpomalovaly její tok. Řeka se tak dostatečně nečistila a její vody byly umazané od bahna jako tvář oné dívky. Kvůli jezům zde už nemohou žít vzácní tvorové, nemohou se tu nacházet divoké peřeje a ostrovy z mrtvých stromů. Řeka se nemůže rozlévat do okolní nivy.
V jejích očích jsem spatřil krásu nivních luk a lužních lesů stejně jako smrt plavců toužících dopravit dřevo dále po proudu řeky, zaplavené sklepy a odnesené domy. Zbytečné jsou jezy, mlýny a vodní elektrárny, když brání životu v rozkvětu a z řeky dělají něco, co není. Pokolení lidí přichází a odchází, naopak řeka za celá tisíciletí téměř nezestárla. Snad tuší, že ji jednoho dne necháme na pokoji, bude žít dál, ať už se bude jmenovat Mlžná řeka nebo Berounka, Bern a Verona.
My ji potřebujeme k životu, musíme se naučit s ní vyjít. Příroda a řeka není něco, co je jen hezké mít, zatímco důležitější jsou naše zájmy a klid. Nemusíme rozemlít o zrnko víc, získat o ubohý joule energie víc, nemusíme mít o chatu na břehu, o intenzivně obhospodařované pole na původní nivní louce víc. To jsou věci, co jsou jen hezké mít, ale důležitější je z našeho pohledu nesmrtelná řeka, která nám přináší životodárnou vodu, jež tvoří nás i řeku. Třeba se pak vrátí ryby, ptáci, opylovači, rostliny a houby, kteří z krajiny zmizeli a na nichž náš život závisí.