Květiny jsou schopné měnit barvu a tvar. Nepatrný žlutý kvítek se v průběhu generací změní ve fialovou květinu, když se v okolí místo pestřenek vyskytují čmeláci. Opylovači určují, jak květiny vypadají, a naopak květiny si ochočují opylovače.
Kořeny rostlin se větví v půdě jako strom rostoucí do země a zastaví se tam, kde se nachází mnoho živin. Zatímco nejdůležitější část našeho mikrobiomu je ve střevech, u rostlin je to kolem kořenů. Kromě spolupráce s bakteriemi je důležitá schopnost rostlinných kořenů a některých hub spojit se v jednu bytost, mykorhizu, a slídit po vodě a živinách v prostředí nebo naleptávat dávná podzemní horstva vzniklá před stovkami milionů let.
Některé rostliny rostou rychle nad zemí, vyhání své stonky a listy do výšin, aby co nejdříve získaly životodárné sluneční světlo. V podzemí mohou ty samé rostliny růst pomalu, avšak zároveň lépe využít živiny z malých prostor. Jiné rostliny zase pod zemí rostou rychle, aby co nejdříve našly nové živiny nebo volné místo. Dokonce i v rámci jednoho druhu se strategie různí, proto je kromě pestrosti druhů v přírodě důležitá i genová pestrost.
Díky této pestrosti a pestrosti prostředí, vod a oněch podzemních horstev mohou růst různé rostliny a houby, žít různí živočichové vedle sebe. Vznikají tak pestré lesy, světlé, tmavé, podmáčené, suché, lesostepi a podobně. Díky této pestrosti jsme mohli vzniknout i my lidé a díky ní jen tak nějaká katastrofa život na Zemi neohrozí.
