Složení – Chuť – Příprava nálevu – Příprava lektvaru – Recept: Ořechová pomazánka s česnekem
Krkavec neboli Tajemná chuť
máta (neboli metlička) list
mateřídouška nať
chrpa (neboli modrák) květ
střemcha květ
červený nebo bílý rybíz
Chuť
Chuť máty se příjemně střídá s mateřídouškou. Rybíz vytváří ovocný závěr.
Příprava nálevu
Pro přípravu nálevu zalijte byliny a bobule/ovoce horkou vodou a nechte louhovat podle chuti, obvykle stačí 5-15 minut.
Příprava lektvaru – studená cesta
Byliny a ovoce zalijte chutným jablečným kvasem tak, aby všechny části bylin byly plně ponořeny. Poté směs nechte alespoň dva týdny vylouhovat. Nakonec přeceďte, tekutinu naplňte do lahviček a skladujte v chladu. Pokud použijete čerstvé byliny a ovoce, kvašení se může znovu rozběhnout, což není na škodu. V den použití můžete lektvar nebo jeho část naředit čistou vodou podle chuti.
Příprava lektvaru – teplá cesta
Z bylin a ovoce/bobulí připravte nálev, který nechte i s bylinami stát přes noc. Druhý den směs přeceďte a vzniklou tekutinu začněte vařit. Přidejte stejné množství sirupu, například pampeliškového, jitrocelového, bezového apod. Během občasného míchání zkontrolujte, jestli je už tekutina dostatečně táhlá a má téměř medovou podobu. Pokud ano, odstavte hrnec, ještě teplou nalijte do lahviček a nechte vychladnout. Skladujte na chladném místě. V den použití lektvar nebo jeho část nařeďte čistou vodou podle chuti.
Recept: Ořechová pomazánka s česnekem
Přes noc nechte namočit zhruba 100 g ořechů. Nejchutnější na pomazánku jsou pravděpodobně kešu oříšky, ale v našich končinách postačí ty vlašské. Druhý den oříšky přeceďte a vložte do mixéru. Přidejte trochu vody podle toho, jak moc budete chtít mít pomazánku hustou, a společně rozmixujte na kaši.
Poté do směsi přidejte pět oloupaných a nasekaných stroužků česneku, lžíci sušeného lahůdkového droždí se sladem, trochu soli, květy chrpy, případně měsíčku, mateřídoušky nebo dobromysli. Podle chuti můžete přidat i trochu cibule, nejlépe sušené. Poté celou směs ještě jednou rozmixujte. Podávejte s celozrnným chlebem, čerstvými hrachovými klíčky a pažitkou.
Příběh
Od Rokytky, proti proudu Mlžné řeky, v ústí Oupoře, tam všude se nese ozvěna tajemného toku největšího zpěvného ptáka světa. Nebylo by to však samozřejmostí nebýt lidí, co se nejen za krkavce, ale i orly, luňáky, káňata, puštíky, sýčky, výry, vrány a mnohé další postavili. Nebýt neobyčejného zájmu o přírodu, patrného hlavně od 18. století, a z něho vzniklých vědců, křivoklátských lesníků a ochranářů, nejen Křivoklátsko, ale většina Evropy by ztratila svou rozmanitost, udržující přírodní společenstva pohromadě. Nebýt všech těchto hrdinů, v krajině bychom viděli jen tvory chované ve volné přírodě na maso, jako srny, zajíce, bažanty a jeleny. Temné krákání se nese nad skalami.
Mateřídouška vejčitá
V dálce stojí kříž, připomínající vládu hadího krále ze starých pověstí. Černá, lesklá křídla důvtipného a neobyčejně chytrého tvora krouží nad Krkavčinami, kde vypráví příběh o hadovi a lišce, která místní lidi, ty s dobrým srdcem, varovala před strašlivou povodní. Povodní, při které si bohové vzali zpět to, co jim patří. V nejpřísněji chráněném území, kam je vstup zakázán, dlí duchové lesa, postavy z dávných příběhů starající se, aby zdejší tvory, buky, duby, habry, lípy, javory a další stromy zachovaly pro budoucnost. Zřícenina Týřova stojí jako tajemný rytíř střežící tuto oblast, kdysi dávno rušné údolí, kterému dnes vládne krásný les. Les, který nepatří lidem. Krkavec nám zkrátka pomáhá zamyslet se nad důležitými věcmi, životem a smrtí, a to zvláště během zimních dnů, kdy okolní krajina spí svůj dlouhý spánek.
Kvetoucí střemcha
