Kráčím mezi lidmi. Přicházím z posvátného háje Mocného pána, kterému zde říkají Apollón. Zářící se zlatým mečem, jak je znám z pověsti o Ilias, bojovník, hrdina, pěvec, dárce zdraví a úrody. Jako on jsem lékař a věštec. Šíp, který držím v ruce, vzbuzuje pozornost kolemjdoucích. Nechci do těchto končin přinést boj, ale vědomosti a krásu. Chci zde postavit chrám Dívce úsvitu. Nazývají ji zde Persefoné, ale není spojena se smrtí, naopak – je to Premtë, jak říkají Ilyrové. Možná se nyní ptáte, kdo jsem já? Abaris nebo Abairis, ale není to mé pravé jméno. Také Hyperboreán podle místa, ze kterého pocházím, ze země mládí, hojnosti a zvláštních zvyků. Pohádky, říkáte si? Napínám luk, Apollón mi dodá sílu. Na šípu odletím daleko na půlnoční stranu, kde mě očekává pán lesů, stromový Dionýsos. Nebe, les, bouře, země. Přinesu světlo a květiny do tamních krajin. Představu věčné proměny, původních živlů ohně a vody, která dá zažehnout touze po poznání skutečnosti. Přijdou Anaxímandros, Parmenidés, Hérakleitos, Empedoklés, dále Hippokratés a Démokritos, současníci na život a na smrt. Jejich myšlenky, že za vířením prachu ve slunečním světle stojí atomy a že nemoci mají přirozené příčiny v těle, otevřou cestu k slasti. Světlo a jaro, slunce a úsvit, jestřáb a vlaštovka, krkavec a červenka, dějiny a příroda.
Jako mrknutím oka se přenesu o dva tisíce let do budoucna, na konec 13. století. Přede mnou stojí dcera hutníka, která Křivoklátsko zachránila před braniborskými žoldnéři. Nevidí mě. Nabádám tajemného cizince, aby ji zasvětil do antických spisů. Při slovech z rukopisu De rerum natura si vzpomene, jak jí otec kdysi vyprávěl pohádku o nebeském kováři, který v nitru vzdálených hvězd tvoří prvky světa. Poznání přírody ji vrací ke ztracenému dětství a bolestivým vzpomínkám na dřívější chlad a nepokoje, které však znovu udeří. Proto připraví směsi bylin a rad, které se zdejším lidem navždy vtisknou do paměti. V nich bude žít i můj odkaz. Kdo bude chtít, může se s těmito tajemstvími seznámit.
Sledujte Křivoklátské směsi na: Instagramu – Facebooku – YouTube – Threads 🤗
„Tehdy Vilém Zajiec srdce udatného, nelstivý přietel jazyka českého, doby Křivokláta, hradu králového, i zbavi ten kraj plena švábského.“ – Dalimilova kronika, počátek 14. století
Zadat nový objev 🗺️ – Přidejte se ke skupině Křivobjevy – Dárci a přátelé
Výsledky hledání podzimních hub – Aktuální výzva: Poznejme krásu našeho kraje