Všechny následující citáty pochází z knihy Deník, Henry David Thoreau, kterou přeložil Jan Hokeš a v Praze vydalo nakladatelství Paseka v roce 2020.

Strana 15; datum 26. 8. 1838

„Jak zvláštně působí na náš sluch zvuky bujarého veselí, které se k nám donesou přes obdělávaná pole u lesa, když slunce klesá k západu. Je to svět, jaký jsme dosud nepoznali. Nasloucháme a nejsme schopni nízkých činů ani myšlenek. Kráčíme po Olympu a účastníme se rady bohů.“

29; 22. 2. 1841

„Jednání pramenící z běžných, ale přirozených vztahů – někdy například chování matky k dětem – se mě zvláštně dotýká. Takovéto tiché, neslyšené počínání ve mně často vzbudí větší pohnutí než mnohé halasné hrdinské činy.“

60-61; 6. 5. 1851

„Pro zachování mravního a duševního zdraví je nesmírně důležité udržovat neustálý styk s přírodou a rozjímat nad přírodními jevy … Filozof zabývající se etikou potřebuje kázeň učence, který se věnuje přírodě. Ten, kdo je zvyklý zkoumat přírodu, má při zkoumání lidstva obrovské výhody.“

87; 3. 9. 1851

„Procházejte se často za mrholení, neboť tehdy mívají drobné rostliny, například třezalky (zejména pokud je obklopuje holá zem), poseté korálky dešťových kapek krásnější vzhled než jindy. Stejnou nádherou vynikají, když je pokrývá rosa a jsou svěží, zkrášlené – téměř očarované – a oděné do šatu z krůpějí.“

88; 4. 9. 1851

„Navrtejte a prozkoumejte vesmír v bezpočtu bodů. Po těchto popudech sahejte s lačností chamtivce. Než naleznete pravý námět, musíte jich vyzkoušet tisíc, tak jako příroda vytvoří tisícovku žaludů, z nich vzejde jeden dub. Moudrý a zkušený je ten, kdo se na svět dívá z různých hledisek a koho k něčemu podnítily a něčím obohatily kameny, rostliny, zvířata a nesčíslné úkazy.“

95; 1. 11. 1851

„Slyšel jsem, že kdosi v Maine opsal celou bibli na březovou kůru. To je však mnohem snazší než napsat jedinou větu, jež by vystihla podstatu břízy.“

151; 5. 6. 1853

„Pověrčivost vládla vždy. Je nesmyslné se domnívat, že farmáři směřující v nedělních šatech do kostela se v tomto ohledu nějak zásadně odlišují od římského rolnictva. Změnila se pouze jména a počet bohů. Tehdejší lidé byli neméně dobří než ti dnešní a navzájem se milovali touž velkou či nevalnou láskou.“

152; 13. 6. 1853

„Moji sousedé by neváhali zabít poslední pár kání v našem městě jen proto, aby zachránili hejnko svých slepic! Takové hospodaření je však omezené a přízemní. Kvůli menší hodnotě zcela zbytečně obětují hodnotu vyšší. Raději bych už nikdy neochutnal kuřecí maso nebo slepičí vejce, než abych nikdy víc nespatřil káni plachtící vysoko ve vzduchu. Pohled na ni je nesrovnatelně cennější než kuřecí polévka nebo vařené vejce.“

166; 12. 11. 1853

„Skutečnost, že jsem vzhledem k nedostatku peněz tak dlouho a pevně připoután ke svému rodnému kraji, a tudíž tento kout země zkoumám a miluji čím dál více, musím považovat za laskavost těch, kdo určují směr mého života. Jaký smysl by mělo, kdybych se namísto toho toulal a jen povrchně a neurčitě miloval a poznával celý svět?“

168; 23. 11. 1853

„Pokud si chci uchovat vztah k přírodě, musím se postarat, aby můj život byl mravnější, čistší a nevinnější. Tento úkol je stejně prostý a přesně vymezený jako matematická úloha. Nesmím žít nezřízeně, nýbrž stále střídměji.“

184; 18. 8. 2024

„Právě jsem pro vědecké účely zabil želvu ontarijskou, tuto vraždu si však nedokážu ospravedlnit. Pochopil jsem, že takové činy – bez ohledu na to, jak důležitou službu prokazují vědě – jsou neslučitelné s básnickým vnímáním světa a že ovlivní hodnotu mých pozorování. Modlím se za to, abych přírodou kráčel nevinněji a poklidněji. Sebepádnější důvody mi nepomohou, abych se s tímto skutkem smířil. Úplně mi zkazil den. Ztratil jsem část sebeúcty. Do jisté míry jsem poznal, co zažívá vrah.“

225; 6. 8. 1856

„Lidé uvyklí umělému prostředí se natolik odcizili přírodě, že pokud s ní mají co do činění, vždy se při tom otráví. Když dívky odchované velkoměstem navštíví své venkovské sestřenky a vydají se s nimi sbírat lesní plody, bezpochyby si místo borůvek přinesou spoustu modřin. V dalším týdnu skoupí ve vesnické lékárně všechny mastičky. Vzduch je pak zamořen těžko pojmenovatelnými jedy, a ony slečinky jako by pronásledovali zlomyslní rarášci. Už jsem poznal rodiče, kteří svým dětem zakázali chodit do lesa.“

350; 15. 10. 1859

„Každé město by mělo mít park – či spíše prastarý les – o rozloze pěti set až tisíce akrů, v němž by nikdy nikdo neusekl jedinou větev na zátop a který by se navždy stal společným vlastnictvím a sloužil by k poznání a odpočinku.“ (podobně to tvrdí Wohlleben)

357; 5. 3. 1860

„Co se týče přírodovědy, má člověk mnohdy na vybranou mezi nezajímavou pravdou a zajímavým klamem.“

370; 26. 11. 1860

„Hodnotu každého zážitku lze samozřejmě poměřovat nikoliv množstvím peněz, které nám přinesl, nýbrž tím, v jak velké míře se jeho zásluhou dále rozvíjíme.“

370; 29. 11. 1860

„Pokud někdo strávil své dny činností, jež mu pouze dopomohla k takzvanému bohatství, a vydělal velké jmění, koupil spoustu domů, stodol a lesů, řekl bych, že jeho život byl nezdarem. Snažil-li se však zlepšit svou situaci ve vyšším smyslu, než je tento, a pokoušel se například něco objevit a někým být, tedy costi vynalézt a nechat si udělit patent, aby přede všemi prokázal originalitu, přestože se nikdy skutečně neproslavil – a jak víme, velcí vynálezci zpravidla umírají v chudobě –, považuji jej za poměrně úspěšného.“