Bouře se blíží, všichni cítíte vlhkost a tlak, který se snáší z korun vysokých lip, těch lip, jejichž plody ještě včera plnily břicho osamělému zubrovi. Lidská noha sem málokdy vstoupí, ale dnes jste tu vy, davy prostých vesničanů, které se nebojí hlubin lesa ani nadcházející bouře. Přišli jste za mnou, napůl slepým starcem, abyste si vyslechli příběhy časů budoucích. Bojíte se usednout, můj zjev vás děsí, ve vzduchu cítím obavy, však nemějte strach! Má zkroucená hůl vám neublíží, ani to, co vám povím, není popis zkázy světa. Leda byste se báli neznámého.
Vzhůru stoupá dým černý jak uhel, stále výš k nebesům, až ho kapky deště nasytí. Na první pohled zmizí, ale brzy dopadne na zem, kterou otráví, kterou nasytí prvkem života. Lesy se dusí v porostech kopřiv a netýkavky, vzácné druhy mizí, zůstane jen těch několik pár zvyklých na hojnost. Vody přestávají být pitné, pole jsou připravované o půdu, která se udržuje v údolích, a silou dýmu vzniklá hnojiva způsobují jednostrannou hojnost a kyselost. Živiny se vyplavují, dusík je důležitý, ale bez ostatních prvků život zanikne. Planeta se otepluje, umělá hmota zamořuje vodstva, ach, smutný to pohled na dnešní svět, který jinak nabízí spoustu radostí a klidu, jaký lidstvo už dlouho nezažilo. Ale co ty špatné věci vyřeší? Kdo nebo co nás zachrání? Jedině přerod v novou dobu, nový svět. Přerod v čas, který už nebudeme nazývat dobou fosilní.
Bohové se vám smějí, neboť neuvízli v dávných dobách. Prozatím jste se úspěšně vyhnuli tomu, co vás čeká. Spíše štěstím než rozumem jste dosud neovládli svět jadernými zbraněmi. Takové množství síly nemají žádná fosilní paliva a vy to dobře víte. Je to jen otázka času. Nejen štěpné, ale hlavně fúzní zbraně mají už teď schopnost během pár minut zničit půlku světa. Nastává doba vodíková, před kterou zavíráte oči. Až se umělá inteligence vzchopí a všechny díly skládačky do sebe zapadnou, nebudou to jen vodíkové bomby, ale vodíkové elektrárny, které budou zásobovat svět silou dosud nevídanou. Černý kouř zmizí, protože se nevyplatí, planeta si oddechne, lesní bytosti jako houby bílé hniloby s pomocí lidského umu rozloží ropu i plasty v přírodě. Lesy pomohou člověka zachránit a napravit chyby, aby se otevřela cesta chybám dalším. Neboť tak to je, každá doba přináší věci příjemné i nepříjemné.
Místo plynů nás ohrozí radiace, neboť i přes veškerou inteligenci jste nakonec jenom lidé. Lidé, kteří chybují, protože to ani jinak neumíte. Někdo vyhodí server, spojení ustane, a dojde ke katastrofám. Nemluvě o válce a taktických zbraních, které zámoří své okolí. Změny v genetickém kódu se zrychlí, šlechtění nahradí mnohem přesnější, ekologičtější a výnosnější modifikace, ovšem stejně tak zhoubné a nekontrolované náhodné mutace způsobené radiací. Evoluční procesy se urychlí, vznikne ještě více hybridů, svět se bude muset sjednotit, jinak zničí sám sebe. Lidstvo bude muset přijmout dědictví antiky a potlačit staronová pouštní náboženství, která by mohla zaplavit svět a využít fúzi k jeho zničení. Nebuďte hloupí! Takový blahobyt vás čeká, stejně jako nebezpečí, před kterým není úniku.
Možná jste zmatení, možná se bojíte v době vodíkové žít. Možná začněte pěstovat dobromysl a jiné byliny pomáhající se tělu vyrovnat s následky radiace. Vaše děti, nebo děti jejich dětí to však chápat budou. Oni budou utvářet tuto dobu a tento svět, který jste se báli přijmout stejně tak, jako jste oddalovali používání železa a lpěli jste jen na bronzu. Doba vodíková se blíží a lesy, pozorování přírody a z něho vyplývající vědomosti o tomto světě vám mohou pomoci. Jinak jste předurčeni k tomu zažít strasti svých předků. Tak to je! Hrom hřmí v dáli, za chvíli je tu. Blesk uhodí do dubu, pod kterým sedím, a já zmizím spolu s ním. Pamatujte na má slova, vesničané, a nebojte se. Neboť strach je v této době tím, kdo vás o všechno připraví.
