„Hestio, bohyně ctná, jíž uvnitř vysokých domů
nesmrtných bohů všech i po zemi chodících lidí
věčné sídlo je dáno a pocta tobě jen vlastní,
krásný máš úděl a vzácný, vždyť bez tebe u lidí není
hostin a nikoho není, kdo počínaje by nedbal
ulíti Hestii první a poslední sladkého vína.
Ty také, vrahu Argův, ó synu Dia a Maie,
posle blažených bohů a dárce lidského blaha,
s milou bohyní ctnou i ty svou milostí přispěj!
Přebývejte tu v krásných příbytcích, laskaví spolu:
znajíce řádné činy – vy oba – pozemských lidí,
přejte pomoci své jim v rozumnosti a síle!
Zdráva buď, Kronova dcero, zdráv, Herme se zlatým prutem!“
– z Homérské hymny (7. – 5. století př. n. l.), přeložil Otakar Smrčka
