„Téhož roku, ve svých 26 letech, nabyl teprve občanské svobody, když byl propuštěn z poddanství na křivoklátském panství. Svého nového postavení využil Jungmann k tomu, aby v poněmčeném městě bezplatně učil žáky na gymnáziu a později i bohoslovce češtině. Ve svých žácích probouzel národní uvědomění a podněcoval je k literární činnosti. Mezi nimi našel svého celoživotního přítele a spolupracovníka Antonína Marka, vlasteneckého kněze a spisovatele. V hudebním kroužku v Litoměřicích se Jungmann zamiloval do devatenáctileté Johany Světecké z Černčic, která pocházela ze starého českého šlechtického rodu. Jak to bylo příznačné pro tehdejší společnost, dívka byla vychována německy a česky neuměla. Teprve sňatek s Josefem Jungmannem v roce 1800 ji přivedl k češtině a v rodině se pak mluvilo česky. Manželství bylo velmi šťastné a narodilo se z něj šest dětí, z nichž čtyři se dožily dospělého věku.“ – předmluva k novému vydání Zápisků od Josefa Jungmanna (1773 – 1847), Eva Ryšavá, 1998
Na fotografiích je hrob Josefa Jungmanna a dvou z jeho dětí nacházející se na Olšanských hřbitovech v Praze, hned vedle obchodního domu Flora. Staré se tu zkrátka prolíná s novým. A hudličtí na svého rodáka nikdy nezapomenou. 🙂
Během následujících týdnů zveřejním o Jungmannovi pár dalších příspěvků, které pro vás budou, myslím si, překvapivé a poměrně odlišné od toho, co jsme se o něm učili ve škole.
