Každý člověk nahlíží na svět svým vlastním způsobem. Osobně nevěřím v nadpřirozená božstva, boží prozřetelnost ani v jakousi divokou vůli přírody. Jsem tedy z dnešního pohledu ateista. Zároveň se však hlásím k pohanství inspirovanému antikou, Polabskými Slovany, ale i keltskou a germánskou kulturou a dalšími dochovanými prvky duchovní historie našeho území. Pro moderního člověka to může znít neobvykle, ale podobně smýšleli i myslitelé jako panteista Plinius starší nebo atomista/ateista Lucretius, kteří se však zároveň účastnili rituálů, slavností a tvořili díla k poctě bohů. Takový přístup nijak neumenšuje hloubku náboženského ani estetického prožitku, který lze zažívat na místech, jež vnímáme jako posvátná.

Pohanství je přirozeně spjaté s konkrétním krajem a jeho přírodou, s posvátnými háji, které antičtí autoři nazývali lucus a Keltové nemeton. Zakázat přístup do volné přírody mimo značené cesty v místě, kde člověk žije, tak vnímám podobně závažně, jako by se křesťanům zakazoval vstup do Jeruzaléma, hinduistům do Váránasí nebo muslimům do Mekky. Samozřejmě chápu přírodovědný smysl rezervací. Ale pokud by měl být v průběhu desetiletí (ať už z důvodu zvolené formy ochrany přírody nebo z úplně jiného důvodu) zásadně omezen přístup do rozsáhlé části našeho kraje, šlo by nejen o omezení fyzického pohybu, ale i o zásah do duchovní svobody.

Možná se to někomu bude zdát přehnané, nebo těžko uchopitelné. Ale každý, kdo si krajinu zamiloval, bez ohledu na vyznání či světonázor, jistě tuší, o čem je řeč. Jde o propojení emocí a rozumu. O přesvědčení, že přístup do volné přírody mimo značené cesty nesmí být výsadou několika vyvolených, zatímco ostatním bude odepřen.

Tuto zkušenost si lidé v našem kraji nesou i z minulosti, například z dob, kdy byla přístupnost krajiny omezena kvůli Valdštejnské oboře. Dnes žijeme v jiné době a věřím, že cílem ochrany přírody není na rozdíl od doby aristokratických privilegií vylučovat, ale hledat cesty, jak ji chránit společně. V opačném případě totiž roste odstup, odpor a nakonec i rezignace místních obyvatel na péči o přírodní dědictví, ať už jde o uvědomělé hospodáře, občanské vědce nebo ty, kdo pravidelně sbírají v lesích odpadky a upozorňují na vzácné či invazní druhy.

Aktuálně je na Křivoklátsku zakázán vstup kromě NPR Velká Pleš a NPR Kohoutov, kam značené cesty vůbec nevedou, do NPR Týřov* a Vůznice, kde v každé vede pouze jedna krátká značená cesta na jejich okraji ke hradní zřícenině. Zákaz vstupu bez jakékoliv značené cesty je malým písmem zmíněn na informačních cedulích do PR Na Babě, PR Jouglovka apod.

Pokud by se například z důvodu vyhlášení národního parku změnil stav aktuálních přírodních rezervací na klidová území, zákaz vstupu by okamžitě postihl i PR Stříbrný luh, kde opět vede pouze jedna krátká značená cesta na okraji rezervace. Pokud se navíc budou tato území rozšiřovat v průběhu desítek let na celý Kouřimec, zákaz vstupu postihne značnou část našeho kraje, který navíc obsahuje nepřístupnou a rozlehlou Lánskou oboru. Zdrojem snímků obrazovky jsou Mapy.com.

Článek o lesích Křivoklátska je dostupný na:
https://www.krivoklatskesmesi.cz/pravda-o-lesich-krivoklatska/

Můj zápisníček občanské vědy s názvem Křivobjevy můžete najít na stránce:
https://www.krivoklatskesmesi.cz/krivobjevy-prehled/

Čtení o posvátném háji, bylinách, atomech, přírodě a historii Křivoklátska:
https://www.krivoklatskesmesi.cz/produkt/poklady-sveta-rostlin-e-kniha-zdarma/
https://www.krivoklatskesmesi.cz/produkt/vita-luci-e-kniha-zdarma/
https://www.krivoklatskesmesi.cz/produkt/krivobjevy-prirucka/
https://www.krivoklatskesmesi.cz/produkt/krivoklatske-smesi-e-kniha/
https://www.krivoklatskesmesi.cz/produkt/ctyri-sily-vesmiru-e-kniha/

Zamyšlení z procházky Křivoklátskem:
https://www.krivoklatskesmesi.cz/nejkrasnejsi-cesta-sveta/

*Neexistuje přírodovědný důvod pro to, aby byl do Oupořského údolí celoročně zakázán vstup.