Zatímco některé modely ochrany přírody sázejí na přísné omezení vstupu veřejnosti, zejména do klidových zón nebo rezervací, stále častěji se prosazuje přístup, který naopak člověka do krajiny vědomě a ohleduplně zapojuje. Namísto vize „divočiny bez lidí“ vycházející z romantizujícího ideálu čisté, lidskou činností nedotčené přírody, je v popředí důraz na aktivní péči o konkrétní biotopy, mokřady, louky, pastviny či světlé lesy, které často vznikly a dlouhodobě přetrvaly právě díky tradičním formám hospodaření.
Tento přístup se opírá o moderní trendy v ochraně přírody, mezi něž patří:
občanská věda (zapojení veřejnosti do sběru dat)
praktická péče o stanoviště (např. ruční kosení, řízená pastva)
komunitní a participativní ochrana, která propojuje ekologické cíle s místním životem
Zásadní rozdíl oproti přístupům založeným na zákazech spočívá v důvěře ve veřejnost. Místo restrikcí spoléhá tento přístup na osvětu, ohleduplnost a aktivní zapojení lidí do péče o krajinu. I v období hnízdění ptáků nebo citlivých vývojových fází jiných druhů může být možné udržet přístupnost, pokud jsou návštěvníci informováni a ochotni respektovat pravidla chování v přírodě.
Zatímco tradiční model může být vhodný pro některé specifické biotopy jako horské smrčiny závislé na požárech, které jsou pro lidi nebezpečné, jinde, například v kulturní krajině Křivoklátska, kde po tisíciletí spoluutvářel přírodní prostředí člověk, může být vhodnější model otevřený, aktivní a inkluzivní. Světlé dubové lesy, kulturní bezlesí, ale podle nejnovějších výzkumů též „pralesní“ bučiny nesou stopy soužití člověka a přírody – a bez tohoto vztahu často rychle degradují, což se týká například některých vzácných lišejníků a hub.
Navíc, přístupy založené na zákazech a omezování vstupu se často setkávají s nepochopením a odporem místních obyvatel. Ochrana přírody tak místo budování důvěry může vést k odcizení a konfliktům. Proto stále více odborníků i organizací hledá cesty, jak ochranu přírody sladit s lidskou přítomností, tedy ne jako hrozbou, ale jako příležitostí ke spolupráci na útváření našeho společného prostředí.
