Když se ochrana přírody obrátí sama proti sobě

Ochrana přírody je společenská záležitost. Bez toho, aniž by její navrhovanou podobu přijali obyvatelé daného území za svou, nebude nikdy dlouhodobě fungovat.^[1]Exploring local public support for protected areas: What social factors influence stated and active support among local people?: … Pokračovat k poznámce Lidi už není možné vyhnat jako v případě národních parků Yellowstone^[2]Park Superintendent Colonel P. W. Norris was determined to remove Indigenous people from the newly-established park, believing them to be a deterrent to tourism efforts: https://www.usgs.gov/observatories/yvo/news/land-burning-ground-history-and-traditions-indigenous-people-yellowstone, Yosemite, nebo v případě Bělověžského lesa.^[3]For his personal enjoyment, Göring cleared the population from parts of the forest of Bialowieza to establish a personal hunting reserve and looted and purchased art treasures from all parts of Europe: https://www.ebsco.com/research-starters/history/hermann-goring Platí to o to víc, když bylo zjištěno, že k udržování biodiverzity celých oblastí bylo zásadní tradiční hospodaření, a to od primitivního lovu po novověké zemědělství.^[4]There is no inherent conflict between preservation of anthropogenic landscapes and remaining ‘wild’ areas, but valuating also anthropogenic landscapes is essential for biodiversity conservation: https://link.springer.com/article/10.1007/s10531-021-02145-3 Nemluvě třeba o tradičních milířích, které umožnily přežívat druhům vázaným na oheň a jiná narušení v jinak člověkem plně kontrolovaném kraji.^[5]For protected species, prescribed fire scenarios may increase habitat availability by 13–20%, rising to 25% in scenarios combined with agricultural and agroforestry mosaics: https://fireecology.springeropen.com/articles/10.1186/s42408-025-00422-y

Tento vztah mezi ochranou přírody a lidmi je naprosto zásadní. Když se lidem něco slíbí, má se to dodržet, v opačném případě dojde k nechuti až odporu i k jinak v jádru dobrým myšlenkám. Například nenápadné rozšiřování zákazů vstupu, náhlý vyhazov lesníků nebo ochranářů, kteří jsou zastánci aktivního managementu od podsazování monokultur po tvorbu ptačích koutků či parků, vede k reakci, kterou politici nebo státní šéfochranáři, slepě následující aktuální módní ideologii a ignorující historickou kontinuitu a evoluci hospodaření, nepředpokládali.^[6]However, their participation in the management of natural resources have been questioned and under scrutiny: https://www.researchgate.net/publication/355952748_Challenges_in_Community_Participation_in_Management_of_Nature_Reserves

Ještě horší situace nastane, když se nějaká ideologie stane bezmála náboženstvím, které jejím nositelům dává jakousi vnímanou pravomoc k prosazování jejich více či méně podložené vize přírody. Takoví lidé se pak (podle vlastních slov) neštítí vyhazovat obyčejné ochranáře nebo lidi, co se s danou ideologií neztotožňují. Chovají se zkrátka jak komunističtí taxátoři, kteří lesníky nutili sázet monokultury. Neuvědomují si však, že tito ochranáři nejsou jejich zaměstnanci, ale zaměstnanci státu. Jsou to naši sousedé, kteří se přinejmenším při volbách obrátí proti nim. Zaslepení ideologiemi tak tito polici, aktivisté či vysocí úředníci nevidí skutečnost. Místo přírody pak háji pouze svou představu o ní.^[7]Ecosystem restoration is a concept that is not clearly defined scientifically. In a constantly changing world, there is no standard benchmark. The absence of clear objectives leads to blind policies: … Pokračovat k poznámce

Nejmenovaní politici zakazují lesníkům, státním (nikoliv jejich) zaměstnancům, vyjadřovat se podle svého nejlepšího svědomí.^[8]Ministr životního prostřední Petr Hladík, jehož se Seznam Zprávy rovněž výslovně ptaly, zda ke stažení námitek došlo pod politickým nátlakem, uvedl: „Řídíme se programovým prohlášením vlády, které platí pro všechny resorty i jejich podřízené organizace – tedy … Pokračovat k poznámce

Napřed dochází k paradoxním situacím, kdy například správa národního parku na jednu stranu „ideologicky správně“ rozšiřuje klidová bezzásahová území se zákazem vstupu, na stranu druhou je však financována prodejem dřeva z někdejších lesů, „o jejichž vysazení se teď nikdo nestará“. To znamená, že se ve jménu ochrany přírody těží zpeněžitelné stromy, zatímco se na místě nechávají stát ty poškozené, tedy geneticky méně přizpůsobené danému prostředí.^[9]Z porostů jsou částečně přednostně harvestory odstraňovány zdravé stromy silnějších dimenzí a ponechávány stromy poškozené loupáním jelení zvěří v minulosti a v současné době s hnilobou, tedy méně zpeněžitelné. Viz fotodokumentace. Vytvářejí se tak porosty ještě … Pokračovat k poznámce Toho si pak začínají všímat lidé, kteří ve volbách volí někoho nespojeného s těmito strukturami, který sice také může mít střet zájmů, ale kdo je v tomto morálně pochybném případě vlastně lepší? Z pohledu obyčejného člověka jsou všichni stejní pokrytci a není se pak čemu divit, když se do čela státní ochrany přírody dostane třeba, dejme tomu, nějaký milovník turbodmychadel.

Nepřítelem ochrany přírody jsou však tedy paradoxně ti, kdo kvůli vlastní zaslepenosti ignorovali lidi a přírodu, tedy houby, rostliny, hmyz a podobně. Emočně zabarvené představy o tom, jak má příroda nebo takzvaná divočina správně vypadat, a jejich protlačování navzdory skutečně živým tvorům od lidí po pavouka, jsou totiž nejvíc nebezpečné – a to jak z praktického, tak z čistě lidského psychologického hlediska.

„Král Václav r. 1386 dovolil Jírovi z Roztok bráti dříví v bukovských lesích k palivu, stavbě i opravám hradu Krakovce. Výsada tato byla sice ještě r. 1542 vložena v desky zemské, ale hejtmani křivoklátští již od r. 1484 ji neuznávali a s pány Krakovskými se potýkali. Král Jiří r. 1458 dovolil Janovi z Doupova, aby k užitku dvoru svého ve Všetatech v lesích úřadu bukovského dle potřeby bral, sekal a vozil dříví. Král Vladislav r. 1508 dovolil Borňovi ze Slabec k jeho dvorům v Panoším Újezdě bráti dříví v Újezdě bukovském. Všickni páni využili těchto výsad měrou vrchovatou a hrabiví zástavní držitelé Křivoklátska, Petrem Holým počínaje, dílo zkázy dovršili. Mýtili lesy nad potřebu, ale o vysazení jich se nikdo nestaral.“ – z knihy Dějiny Rakovnicka, Václav Kočka (1875 – 1951)

K dalšímu čtení

Pravda o lesích Křivoklátska

Proč se nemohu smířit s omezením vstupu do přírody v místě, kde žiji

Divočina není živá, rostliny, houby, zvířata jsou

Prostředí je naším osudem (příběh)

Herbarum tacita messis (Křivoklátsko se nezapomíná mstít)

Vznik přírody Křivoklátska (článek)

Počátky osídlení Křivoklátska (článek)