Lidé si odjakživa vyprávěli příběhy, které jim pomáhaly chápat svět kolem. Ať už se jednalo o přízraky z bažin, pověsti o nichž měly lidi odradit od chození na nebezpečná místa, kde mohli utonout či chytit malárii. Nebo o příběhy o mluvících užitečných rostlinách, které lidi zbavily trápení. Přinejmenším od doby bronzové si naši přímí předkové vyprávěli příběh o dívce úsvitu, která každé ráno otvírala cestu slunci. V různých tradicích pak dostala jiné významy, vzpomeňme na antiku, ovšem schopnost probouzet den, jarní přírodu nebo lásku v srdcích byla všem společná. V našich pohádkách se promítla do postavy šípkové dívky, která poznala svého zlatě zářivého manžela pod medvědí kůží, princezny s ranní hvězdou na čele nebo obecně Květinové dívky zjara probouzející rostliny k životu a přinášející věčné mládí. Spousta květů ostatně ranní hvězdu zvanou jitřenku zářící za jemného svítání připomíná. Viděli jste někdy střed květu topolovky? Pamatujte, že příběhy jsou všude kolem nás.
