Na protějším břehu Mlžné řeky Berounky roste stará lípa. Mezi habry a vrbami sklání své větve k laskavým vlnám. V pozdně jarním vánku se její svěže zelené listí pohybuje a šumí v melodii písně klidného spánku. Vodní hladinu sem tam naruší hry mladých ryb a stín poutníka, který se na břeh posadí a své nohy ve vodě smočí. Píseň lípy ho přijme do náruče zelené koruny plné voňavých zlatavých květů. Jejich vůně se spojuje s klidem řeky a bzukotem nespočtu pracovitých včel. Řeka zpívá píseň vln, stovky zelených lístků zpívají o klidu a síle, včely o slasti a nesmrtelnosti. Koruna lípy se uzavře a poutníka pohltí. Tlukot srdce lesa se spojí s jeho vlastním. Jeho vnímání, myšlení, celý život už nikdy nebudou jako dřív. ☀️🌸
