Krátce vám nyní popíšu průběh jednoho svého pracovního dne, který se v ničem významném neliší od dnů ostatních. Ponořen do představ a myšlenek stojím před řekou smrti, která podle řecké mytologie odděluje svět živých od světa mrtvých. Dívám se na její hladinu a snažím se porozumět všem varováním, které do ní zapsali lidé přede mnou. Řeka se jmenuje STIX a jsou v ní popsány známé hrozby ze světa kybernetické bezpečnosti. Na pomoc volám mé zlaté parohy, aby mě přes řeku přenesly a pomohly mi všechny ty výrazy a popisy přepsat do strojového jazyka. Parohy se jmenují ANTLR (antler jsou anglicky parohy) a pomocí předpřipravené gramatiky jsem schopný výrazy STIXu a hrozby, které popisují, rozlousknout.
V jazyku Python mám připravenou vlastní knihovnu pro parsování, tvorbu syntaktického stromu a jeho předvedení do strojového jazyka, tak rychlého, že zvládne zpracovávat stovky tisíc událostí za sekundu. Pýthón byl bájný řecký had, jehož výpary prý vdechovala věštkyně v Delfách, aby tak získala prorockou moc samotného boha Apollóna. Pomocí výrazů, které jsem se přes ANTLR naučil ze STIXu, jsem po vyprodukování strojového kódu z Pythonu ve spolupráci s C a LLVM obdařen věšteckým nadáním. Pomocí počítače teď v reálném čase odhalím potenciální hrozby ještě dříve, než se objeví. Bude-li se nějaký uživatel snažit do systému nabourat, odhalit heslo, proniknout do míst, kam nesmí, poznám to. Odhalím jeho chování v řádu několika sekund.
Naše kultura staví především na antické řeckořímské tradici a její odkaz se promítá i do zdánlivě moderních technologií a přístupů. Jak mytologie, tak i tvorba příběhů nebo kybernetická bezpečnost či přístup k lesům patří do našeho kulturního okruhu a skrze dávné příběhy a myšlenky tvoří jediný celek. Mezi spisovatelem a programátorem tedy není takový rozdíl, jak by se mohlo na první pohled zdát.
