Vrba je hojná, vitální rostlina, která se nachází především v luzích a podél vodních toků. I když se u nás přirozeně vyskytuje více než dvacet jedna druhů vrb a jejich kříženců, nejznámější a nejběžnější jsou vrba jíva a vrba bílá.
Kvůli své vitalitě se vrby často v určité výšce řezaly, aby pak na místě řezu hojně tvořily nové pruty. Vznikly tak známé hlavaté vrby, jejichž proutí mělo všestranné využití, například na tvorbu plotů. Pro pletení košíků se využívaly pruty z vrby košíkářské, v lidovém léčitelství naopak našla uplatnění právě vrba bílá. Odvar z kůry se používal hlavně při vysoké teplotě a nachlazení.
Naproti tomu vrba jíva je opravdovým poslem jara, neboť právě na ní kvetou takzvané kočičky, které v podobě pylu a nektaru poskytují pastvu včelám. S nimi je také spjat jeden jarní zvyk, který byl kdysi běžný na Křivoklátsku a v okolí. Tento zvyk sahá do dávných dob, kdy se věřilo, že za plodností a hojností stojí přímluva předků na onom světě. Podívejme se na něj proto podrobněji.
Z různých krajů a národopisných oblastí známe příběhy o zvířatech, která údajně měla do našeho světa přivádět duše dětí, těch dětí, které se měly teprve narodit. Často se jednalo o čápa, vránu, jeřába, žábu, ale také o lišku. Ta měla pro děti udržovat spojení s oním světem ještě dlouho po jejich narození, kdy jim odtamtud přinášela zprávy a požehnání od jejich dávno zesnulých prarodičů. A právě odtamtud měla na jaře dětem donést sladké pečivo, které navlékala na kvetoucí vrbové pruty.
Ve skutečnosti samozřejmě dětem tyto pamlsky pekli a připravovali rodiče. Když se pak děti ráno probudily a sladkosti venku na vrbě našly, od rodičů dostaly vysvětlení, že jim je v noci přinesla liška. Tento zvyk souvisí s jarními obchůzkami, kde počínající plodnost přírody rovněž představovaly nejrůznější sladkosti, nebo s ptačí svatbou známou z Lužice i z jihu Křivoklátska. Ve starých představách byli zpěvní ptáci nejen poslové jara, ale také zosobněním duší předků. Vrba sama byla ve své převislé podobě kromě jarní vitality a plodnosti ostatně spojována i se smutkem, předky a oním světem. Smuteční vrby jsou dodnes oblíbené v zahradách.
