Když se jaro probudí
v našich končinách,
první listy zazáří
ve svěžích barvách.
Zeleň střemchy
v oválné koruně,
bělost trnky
na lesní mýtině.
Pod stromy kráčí
pradávná bohyně,
paní květů, úsvitu,
vypadá nevinně:
Jako bílý květ
na keřích,
v lese,
pod korunami
bez listí,
s pupeny nese se.
Bzukot včel,
zlatý pyl,
svěží vánek,
řeky vzdych,
červánků svit,
sladký spánek.
S ptačím zpěvem víme,
že k nám teplo přijde,
jaro je tu!
