Od Stradonic po Zdejcinu se rozkládá část území bývalého prvohorního močálu, kde pro získání uhlí v době Keltů stačilo odkrýt povrch půdy, dostat se pod kořeny stromů a toto tajemství odhalit. Hojně se zde až do 20. století nacházely otisky karbonských rostlin, stromových plavuní, přesliček a kapraďosemenných. 
Jedná se o podobně zajímavé území jako to u Skryjí na druhém konci Křivoklátska, kde se nacházejí kambričtí trilobiti.
Znali Keltové kamenné uhlí? 
Pro své hutě potřebovali okolní lesy k vypalování dřevěného uhlí, které bylo pro tavení železné rudy nepochybně hlavní surovinou. 
Ovšem oppidum Stradonice mělo jisté množství černého uhlí, které se pro tento účel mohlo také použít, přímo na dosah. Jak asi Keltové vnímali tento dar podsvětí? Byla to kořist bohů, o které se báli mluvit? Nebo ji vnímali jako posvátný dar, který vyžadoval oběti? 
Jaké příběhy o něm vyprávěli svým dětem u večerních ohňů? 
Před vznikem oppida Keltové na severním okraji Křivoklátska, v místech prvohorního Kounovského jezera, těžili švartnu, ze které vyráběli zdobné narámky. Švartna se nachází přímo nad černým uhlím a pochází ze stejného geologického období (švartna vznikla z jezerních usazenin, uhlí z rašeliny). Bylo by zvláštní, kdyby Keltové o kamenném uhlí vůbec nevěděli. 