Úplné vyloučení člověka není automaticky řešením. Neexistuje mnoho druhů, kterým by vadila samotná přítomnost jednoho člověka procházejícího lesem po cestě. Skutečné problémy obvykle vznikají až při dlouhodobém a opakovaném tlaku, například vysoké návštěvnosti a rušení v citlivých obdobích.
Rozdíl mezi skutečným problémem a administrativním řešením. Pokud je problémem například rušení konkrétního druhu v určitém období nebo na konkrétním místě, není vždy nutné řešením udělat z rozsáhlého území prostor bez přístupu lidí po celý rok.
Ne každá lidská stopa je negativní. Mnoho cenných lokalit v české krajině vzniklo díky dlouhodobému hospodaření člověka, například louky, pastviny nebo pařeziny. Příroda a člověk nejsou vždy protiklady.
Na Křivoklátsku vznikly situace, kdy se postupně ztrácel vztah lidí ke krajině. U míst jako NPR Týřov nebo Vůznice došlo v průběhu času k omezení a rušení některých cest, včetně značených, až vznikly rozsáhlé plochy, kam běžný člověk nemá přístup. Tím se krajina vzdálila lidem, kteří ji historicky znali a využívali.
Problémem může být ztráta odpovědnosti za konkrétní místo. Je jednodušší vytvořit obecný režim zákazu než hledat citlivé řešení podle skutečných podmínek konkrétního lesa.
Rozhodování o krajině musí vycházet z terénu. O konkrétním lese nelze rozhodovat pouze z dokumentů a map. Důležitá je znalost místa, jeho historie a reálného fungování.
Krajina není jen mapa, kategorie a zákazové značky. Velkým rizikem při rozhodování o území je vznik abstraktního světa pojmů a odborného jazyka, který se postupně může odtrhnout od reality konkrétního místa.
Příkladem je třemdava bílá, která ustupuje mimo jiné v důsledku zarůstání světlých lesů a úbytku tradičního hospodaření, které udržovalo její stanoviště otevřená a prosvětlená. Ochrana takového druhu proto nemusí znamenat člověka z lesa odstranit, ale naopak obnovit některé způsoby hospodaření, které jeho stanoviště historicky vytvářely.