V temném lese jedlovém,
pod kořeny v díře,
stál pan lesů v hávu svém,
na píšťalu hrál.
Hej vy lesy dubové,
se zvonky a skalníky,
chladné lesy bukové,
s vonným svízelem.
V jasném lese dubovém,
u mateřídoušky,
stála dívka květin, úsvitu,
volala mé jméno.
Hej vy lesy suťové,
lužní s lípami,
přineste mi tužebník,
volejte sláva!
Sláva!
Mocný pán hrál na loutnu,
pán bouře na skály.
Hromy blesky, jasná zář,
odhalila mě.
Dionýsos, Apollón,
Persefona či Flóra,
všichni tančí,
zvuky zní,
v háji dubovém.