Od Roztok k Mlžné řece
ráno stoupá lehký dým,
v korunách dubů zpívá vítr,
kraj se probouzí svým snům.
V erbu vrána křídly mává,
nad lesy se nese dál!
Jíro z Roztok, nech si zdát svůj sen,
strážce lesů, polí, cest,
na Krakovci světlo plane,
hrdý hrad se dotýká hvězd.
Jíra z Roztok, z Křivoklátska,
sílu dával lidem svým,
věděl dobře, že je zdraví
největším ze všech bohatství.
Lovčí královských hlubokých lesů,
purkrabí i stavitel,
každý kámen znal svým srdcem,
každý potok, každý břeh.
Na Krakovci vyrostl hrad,
krásný jako ranní den,
pro pocestné i pro přátele!
Jíro z Roztok, nech si zdát svůj sen,
strážce lesů, polí, cest,
na Krakovci světlo plane,
hrdý hrad se dotýká hvězd.
Jíra z Roztok, z Křivoklátska,
sílu dával lidem svým,
věděl dobře, že je zdraví
největším ze všech bohatství.
Když bylinářka nesla pomoc
k nemocným přes les a stráň,
poznal, že není zlato,
co člověka zachrání,
dokud dýchá les a řeka,
zdraví všechno překoná.
Jíro z Roztok, nech si zdát svůj sen,
strážce lesů, polí, cest,
na Krakovci světlo plane,
hrdý hrad se dotýká hvězd.
Jíra z Roztok, z Křivoklátska,
sílu dával lidem svým,
věděl dobře, že je zdraví
největším ze všech bohatství.