Ó ty, který rachotem budíš hory,
pane bouří, hromu a spravedlivého hněvu,
zrak tvůj plane v blesku a hlas duní v hromu,
veď nás cestou pravou, očisti zemi svým plamenem!
Ty, jenž v jasu svitu rozdvojuješ nebe
a svým kopím, ohnivým a rovně mířeným,
zaháníš duchy stínu,
jež se plazí v tichu mezi lidmi a stromy.
Ty, který třímáš kolo, sekeru či kyj,
tvé jméno se mění jen jazykem věků!
Přicházíš z vichru, piješ z kalichu mraků,
tvé kroky otřásají zemí, tvůj dech roztíná větve.
Ať tvé hromy zní jako právo nebeské,
ať blesk spálí lež a zbabělost.
Zlí duchové prchají před tebou jako vlci před ohněm,
skryjí-li se pod střechou viníka,
tvůj hněv nezná milosti,
spravedlnost se neláme, je pevná.
V očistě hoří trám i tráva,
tvůj plamen nekalé spálí a nové vzklíčí.
Tak konáš, ne jako mstivý,
nýbrž jako strážce rovnováhy a života.
Slyš nás, když vzýváme tvé jméno v čase temnoty!
Sejmi spánek z mečů spících,
upevni sloupy oblohy, ať se svět nezhroutí,
a dej nám odvahu, když srdce se chvěje jak kmen ve vichru.
Tys ten, kdo bdí nad králi i rolníky,
kdo učí mečem i deštěm,
kdo v srdci nese kázeň blesku.
Ó Bouřný pane,
v tvém dunění slyšíme řád!
V tvém světle poznáváme pravdu!
A v tvém hněvu očistu!