V mysli krále Václava

Na Křivoklátě víno zraje,
hudba zní až do věží,
král Václav sedí zamyšlený,
v hlavě příběhy běží.

Přišla Hana v bílém šatu,
v očích zlaté jiskření,
král si řekl: „Tohle děvče
změní moje myšlení!“

„Jsi jak růže z dvorské básně,
vůně léta, ranní květ.“
Hana se jen pousměje:
„Nejdřív chci něco povědět!“

„Byliny, knihy, staré spisy,
to je poklad nade vše,
kdo jen vládne bez poznání,
ten je chudák bez sebe.“

V mysli krále Václava
víno zpívá s písničkou,
jednou král, podruhé kluk,
co se ztratil za dívkou.

Král se zasmál: „To je pravda,
učím se až od tebe.
Koruna je někdy těžší
nežli kámen spadlý z nebe.“

Pak se v slunci něco mihne,
luk a meč i zlatý jas,
král jen tiše zamrká si:
„Co jsem to teď viděl zas?“

Hana voní levandulí,
venku zpívá drozd i zvon,
král už nehledá jen krásu,
ale srdce, rozum, tón.

Na Křivoklát padá večer,
kejklíř hraje, loutna zní,
král se směje do poháru:
„Divné, o čem holka sní!“

At Křivoklát the wine grows fine,
Music fills the castle high.
King Wenceslas sits lost in thought,
While stories drift across his mind.

Then came Hana dressed in white,
Golden sparks within her eyes.
The king whispered, „This young maiden
Will change the way I see my life.“

„You’re a rose from courtly verses,
Morning bloom in summer’s light.“
Hana smiled and softly answered,
„First, there’s something I’d recite.“

„Herbs and books and ancient writings
Are the greatest treasure known.
He who rules without true wisdom
Sits upon an empty throne.“

In King Wenceslas’s mind
Wine is singing with the song.
One moment king, the next a boy,
Lost where loving hearts belong.

Then the king began to laugh,
„I have learned so much from you.
Sometimes wearing this great crown
Feels far heavier than I knew.“

Then a flash beneath the sunlight,
Bow and sword in golden flame.
The king blinked and softly wondered,
„What strange vision came again?“

Hana smells of blooming lavender,
Thrush and bells sing through the air.
Now the king seeks more than beauty,
Heart and wisdom shining there.

Evening falls on Křivoklát,
Jesters play and lutes resound.
The king laughs into his goblet:
„What a wondrous girl I’ve found!”