Jednou šel Belonoš lesem hlubokým,
tam potkal Kornona v listím dubovým.
„Ale, ale, Belone,“ pravil Kornonoš rohatý,
„pročpak jsi dneska tak veselý?
Pročpak jsi dneska tak veselý?“
„Povím ti to, Kornone,“ odvětil Belonoš mladý,
„s mou milou se pomuchlal někdo jiný,
nechodila na bodláčí, jedla pouze kopřivy,
a tak nyní v našem domě budeme mít dva syny,
a tak nyní v našem domě budeme mít dva syny!“