Na sopečné skále je bylinná zahrádka,
o kterou se starají slunce, les a vítr.
Sem kdysi z květnatých bučin létaly divoké včely,
a zastavily se tam, kde mateřídouška tvoří voňavé polštáře.
Tady jsem odpočíval, ponořil do vůně,
uviděl květnaté louky, tvořené lidmi,
na které mateřídouška zavítala.
Lidem se pak odměnila chutí, ochranou dětí a zdravím.
Děti, půjdeme spolu
nasbírat mateřídoušku.
U šípku, hlohu, dubu,
pojďme tam,
ji pohladit.
Lidé však na loukách už květiny nechtějí,
a tak je mateřídouška zpátky doma,
ve voňavých polštářích na lesostepních skalách.
Tady chrání dech, podporuje trávení a dobrou mysl všech, kdo sem zavítají.
Děti, půjdeme spolu
nasbírat mateřídoušku.
U šípku, hlohu, dubu,
pojďme tam,
ji pohladit.
Ve snu jsem spatřil vílu, s věncem z mateřídoušky,
volala mě domů k ženě, dětem, mamince.
Byl jsem jako lesní včela, napil se a odletěl do svého údolí.
Děti, půjdeme spolu
nasbírat mateřídoušku.
U šípku, hlohu, dubu,
pojďme tam,
ji pohladit.
Děti, půjdeme spolu
nasbírat mateřídoušku.
U šípku, hlohu, dubu,
pojďme tam,
ji pohladit.