V lese znějí písně,
hlasy lidí z dávných dob,
co zlato hledali u Mlžné řeky.
Na skalách duní zvuky
píšťal bezových,
když na Propadeném zámku,
bohy prosili.
Ovocný sad stále plodí,
vedle Smrti krásných srnců,
zvuky píšťal mu dávají sílu.
Cerés jako Země,
Flóra jako květ,
Pomona jak plod,
však jména byla jiná.
Hej! Vezmi luk!
Hej! Na Mokřinku hleď,
na Štulec, kde pán pravdy bydlí,
tady nikdo nesmí lhát!
V lese znějí písně,
hlasy lidí z dávných dob,
co buky káceli,
na uhlí pálili.
V údolích zní zvuky
nástrojů strunných,
když na Vysokém toku
bohy volali.
Duby, buky stále plodí
v údolí Klucné,
struny jim dávají sílu žít.
Silvanus jak les,
Jupiter jak nebe,
Apollón jak záře,
co pravdu odhalí.
Hej! Vezmi luk!
Hej! Na Mokřinku hleď,
na Štulec, kde pán pravdy bydlí,
tady nikdo nesmí lhát!
V lese znějí písně!
Hej! Vezmi luk!
Hej! Na Mokřinku hleď,
na Štulec, kde pán pravdy bydlí,
tady nikdo nesmí lhát!
V lese znějí písně!
Ó, třemdavo!
Ó, třezalko!
V lese znějí písně!