Na hradě Žebráku svíce ještě plá,
Konrad Kyeser kreslí, pergamen se chvěje dál.
Trebuchety, bombardy, beranidla z dubů,
každá čára slibuje pád kamenných hradeb znovu.
Za oknem vítr zpívá, noc je plná hvězd …
Ó, Bellifortis!
Silný ve válce!
Ó, Bellifortis!
Kdo zvítězí v lásce?
Katapult sem, luky tam,
v podhradí se líska chvěje.
Kyeser počítá dostřel šípů,
jenže dívku láska bere.
Bombarda burácí, kola se točí,
žebříky míří vzhůru k věži.
V lískovém keři smích však zní,
tam žádná válka nezvítězí.
Ozubená kola vržou, rumpál táhne lano,
na papíře vzniká stroj, co prolomí hradby snadno.
Ohnivé šípy, železné háky,
kouzelné stroje i válečné znaky.
Jenže dole pod hradem, kde měsíční svit vládne …
Ó, lísko!
Skrývej naše tajemství!
Ó, růže!
Rozkvétej až do svítání!
Katapult sem, luky tam,
v podhradí se líska chvěje.
Kyeser počítá dostřel šípů,
jenže dívku láska bere.
Bombarda burácí, kola se točí,
žebříky míří vzhůru k věži.
V lískovém keři smích však zní,
tam žádná válka nezvítězí.
Beranidlo buší do bran,
děla míří proti zdem,
v lískovém keři dvě ústa
šeptají si po svém.
Co je pevnější než kámen?
Co prorazí každou zeď?
Není to stroj ani zbraň,
ale polibek na rtech!
Ó, Bellifortis!
Pergamen i inkoust!
Ó, Bellifortis!
Láska skrývá moudrost.
Na Žebráku dohořívá poslední plamen svíc,
Konrad skládá pero tiše, dopsal další list.
V knize zůstaly válečné stroje, kola, lana, štíty,
v lískovém keři zas vůně letní lásky.
Ó, Bellifortis!
Silný ve válce!
Ó, Bellifortis!
Silnější v lásce!
Katapult sem, luky tam,
v podhradí se líska chvěje.
Kyeser počítá dostřel šípů,
jenže dívku láska bere.
Bombarda burácí, kola se točí,
žebříky míří vzhůru k věži.
V lískovém keři smích však zní,
tam žádná válka nezvítězí.