Ó Apollóne, mocný pane,
tvůj zpěv jak ranní slunce plane,
tvá lyra hladí lesní kraj,
v srdcích nám probouzí vnitřní ráj.
Flóro, paní květů, vůně třemdavy,
tvůj smích po loukách tiše zní,
kde tvá dlaň projde zelení,
i lidé zpívají s přírodou spojení.
Ó, rozrazile!
Ó, růže!
Cerés, matko zlatých klasů,
dej nám hojnost, dej nám krásu,
ať obilí vlní se jako moře,
ať plody dozrají na každém dvoře.
Ó Jupitere, vládce hromu,
žehnej nebi, žehnej domu,
ať tvůj blesk jen mraky otevře,
ať mír i radost zemi obejme.
Ó, vlčí máku!
Ó, jeřábe!
Silvane, strážce starých lesů,
znáš píseň kořenů i vřesů,
pod tvými stromy v tichém stínu
najdeme smích v lásky činu.
Víly tančí v kapkách rosy,
pletou věnce z trávy, bosy,
v kruhu zpívají za svitu hvězd,
že láska umí světem vést.
Ó, vraní očko, pozor na tebe!
Ó, rulíku, radši jen projdu kolem!
Ó bohové kopců, řeky, strání,
přijměte naše veselé přání,
ať flétny znějí, bubny hrají,
ať srdce lidí se radují.
Ať Dionýsos víno nalévá,
ať múza píseň zazpívá,
ať každý strom a každý květ
oslaví krásný živý svět.
Ó, máto!
Ó, voňavý světe, Křivokláte!
Hej, zpívej, země, zpívej nám,
ať tančí louka, les i chrám,
dokud nám hvězdy svítí z nebe,
oslavujme svět i sebe!
Ó, třezalko!
Ó, řebříčku!
Ó, černohlávku!