Mráz kreslí po oknech květy,
rok se znovu rodí z tmavých dnů,
vesnicí jde zpěv a smích,
po cestách mezi sady.
V rukou chléb a džbánky vína,
jablečný mok a medovina,
ke starým stromům lidé kráčí,
vzdát jim úctu za úrodu.
Buďte zdrávy, jabloně,
buďte zdrávy, hrušně v poli,
ať vás slunce, déšť i vítr
v novém roce ochrání.
Buďte zdrávy, révo vinná,
v korunách zpívá starý hlas,
malé Dionýsie kráčí krajem,
spojují nás napříč časem.
Kdysi dávno v řeckých kopcích,
kde se vinice zvedaly k horám,
chodíval průvod zimní krajinou
s písní, smíchem a pokorou.
Lidé prosili zemi o plody,
nesli dary mezi stromy dál,
a stejný zpěv pak přes staletí
i v našich sadech zůstával.
Buďte zdrávy, jabloně,
buďte zdrávy, hrušně v poli,
ať vás slunce, déšť i vítr
v novém roce ochrání.
Buďte zdrávy, révo vinná,
v korunách zpívá starý hlas,
malé Dionýsie kráčí krajem,
spojují nás napříč časem.
Kdysi dávno na Křivoklátsku,
u Nezabudic nad řekou,
chodíval průvod zimní krajinou
s písní, smíchem a pokorou.
Chléb a pivo pod strom kladou,
zpěvem budí spící sad,
aby znovu na jaře rozkvet’
a v létě vydal svůj poklad.
Buďte zdrávy, jabloně,
buďte zdrávy, všechny stromy,
ať se větve tíhou plodů
sklánějí nad našimi domy.
Buďte zdrávy, staré sady,
paměť kraje, dávných dní,
malé Dionýsie stále žijí
v každém novém požehnání.
Ó, třezalko!