V posvátném háji,
stojí dívka vysoká,
v očích plane zlatý plamen,
běsy zahání,
bylinami léčí.
Hana kraj náš zachránila,
teď chodí za uhlíři,
prosí ohnivého draka,
aby nekouzlil,
Dýmo zmiz, Dýmo chraň,
uhlíře netrap.
Vedle toho však dobře ví,
že běsy jsou jen v hlavách lidí,
odmítá očistec, nebe, peklo,
touží pravdu poznat,
antické atomy znát.
Jilmy, habry, jasany,
tu v řadě stojí,
odvahu, laskavost
po lidech chtějí.
Nad Stříbrným luhem.
V posvátném háji,
stojí dívka odvážná,
poslouchá jeho klidný tep,
co jak srdce zní,
bylinami léčí.
Ó, bezový květe,
rozrazile mocný,
kopřivo, pelyňku!
V kotli se míchejte,
Mocného pána volejte.
Tvůj otec ti vyprávěl příběh,
o nebeském kováři,
co v nitru všech vzdálených hvězd,
tvoří prvky světa,
základ všech bylin.
Jilmy, habry, jasany,
tu v řadě stojí,
odvahu, laskavost
po lidech chtějí.
Nad Trnovým loužkem.