Vždycky’s mi, měsíčku, svítíval,
když jsem k mej panence chodíval.
Sviť ty mi, měsíčku, ještě dnes:
však mi už svítívat nebudeš.
Však mi už svítívat nebudeš:
nepudu k mej milej už podnes.
Zavřela mi, zavřela vrátka,
že prej ji nedá paní matka.
Vždycky’s mi, měsíčku, svítíval,
když jsem pod okénkem postával.
Teď mi jenom svítíš do světnice,
kde já budu spávat bez dívčice.
Měsíčku, měsíčku, za kopce,
pozdrav mi tam moje děvče.
Řekni jí, že na ni vzpomínám,
a že pro ni v srdci místo mám.
Sviť mi, měsíčku, nad Křivoklátem,
ať vidím cestu za děvčetem.
Až dojdu k Roztokám pod hradem,
tam se rozloučím se svým snem.
Až ty zas, měsíčku, vyjdeš tmou,
možná půjdu zase za milou.
Možná mi ta vrátka otevře,
možná se mé srdéčko zasměje.
Až ty zas, měsíčku, vyjdeš tmou,
možná půjdu zase za milou.
Možná mi ta vrátka otevře,
možná se mé srdéčko zasměje!