Skryje

Skryje patří k nejstarším sídlům této části Křivoklátska. Nejstarší písemné zprávy o jejich existenci pocházejí z první poloviny 13. století, tradičně se uvádí rok 1229. Zpočátku ves patřila klášteru v Kladrubech, později se její jednotlivé části dostaly do rukou různých šlechtických rodů. Ve 14. a 15. století tak Skryje nebyly jediným panstvím, ale byly rozděleny mezi několik majitelů.

Zajímavou postavou v jejich dějinách je Mikuláš z Husi, jeden z výrazných představitelů radikálního husitského hnutí. Objevila se dokonce teorie, že chtěl ze Skryjí vytvořit jakousi západočeskou obdobu Tábora. Skryje však zůstaly především malou vesnicí. Roku 1601 se dostaly pod správu Křivoklátu a jako součást křivoklátského panství pak zůstaly až do zániku vrchnostenské správy.

Stejně jako mnoho dalších vesnic na Křivoklátsku postihla Skryje třicetiletá válka. Vojenské průchody znamenaly plenění a obyvatelé se museli ukrývat v okolních lesích. V roce 1630 zde zůstali pouze tři poddaní a osm pustých statků. Vesnice se však postupně vzpamatovala a v roce 1651 už zde bylo 12 usedlostí a 74 obyvatel. V roce 1738 se skryjští obyvatelé dokonce aktivně zapojili do velkého protirobotního povstání na Křivoklátsku.

Největší věhlas však Skryjím přinesla jejich geologická minulost. Roku 1833 zde francouzský inženýr Joachim Barrande při vyměřování plánované koněspřežné železnice objevil mimořádně bohatá naleziště zkamenělin. Objev ho natolik zaujal, že opustil původní zaměření a zbytek života zasvětil paleontologii. Skryje se díky jeho výzkumu staly jedním z významných světových nalezišť zkamenělin prvohorního života, zejména trilobitů. Barrandova práce zde později pokračovala dalšími generacemi paleontologů.