Branov

Branov je ve srovnání se Zbečnem nebo Nezabudicemi mladší sídlo, nepočítáme-li Propadený zámek. Podle obecních materiálů vznikl pravděpodobně až po husitských válkách a první písemná zpráva o něm pochází z roku 1551. Tehdy měli branovští obyvatelé mimo jiné povinnost nepřetržitě střežit čtyřmi muži přední vrata hradu Křivoklátu. Právě od této povinnosti může podle jedné z teorií pocházet i jméno Branov, tedy od slovesa „bránit“. Druhé vysvětlení odvozuje název od staršího výrazu „branit“, tedy stahovat dřevo z lesa.

Branov vyrůstal v krajině hlubokých lesů nad Berounkou a jeho život byl od počátku úzce spojen s křivoklátským panstvím. Les poskytoval dřevo, zvěř i další zdroje obživy, zatímco řeka představovala důležitou cestu krajinou. Pod Branovem vznikl také známý přívoz přes Mlžnou řeku Berounku, který spojoval oba břehy a fungoval jako důležitá místní cesta.

Ve 20. století se Branov proslavil především díky spisovateli Otovi Pavlovi, který zde prožil část dětství a ve svých knihách zachytil krajinu Berounky, rybaření i lidi, kteří zde žili. Branov, Luh pod Branovem, přívoz a okolí tak získaly vedle své skutečné historie ještě druhý život v české literatuře.